29.09.2013 (20:36)
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 243 kB)Vykládání a přenášení zraněných vojáků
Citace kolínského novináře začátku 20. století Františka Moravce z jeho knihy „Kolín za války“. Zmíněnou válkou je myšlena 1. světová válka z let 1914 – 1918 ........ Hlavní vlna mobilizace se převalila. Pak počaly se trousit zprávy o prvních srážkách a vítězstvích rakouské armády v Ruském Polsku i Srbsku. Hned nato přijížděli první ranění, k smrti utahaní, ale šťastní, že nezůstali „na poli cti a slávy“. Přivážení raněných bylo novým, ale velmi smutným obrázkem v kolínském válečném kaleidoskopu. Na nádraží objevilo se něco, co tu ještě nebylo: řada dam v bílých úborech s červeným křížem na levé paži a vedle nich řada mužů v šedých pláštích se sokolskou značkou na prsou. Byl to Ochranný sbor Sokola kolínského. Jeho členové byli určeni k přenášení raněných do nádražního lazaretu k převazům a k odnášení těžce raněných do nemocnice. Vlak za vlakem přivážel tisíce raněných a nemocných ...... Po lehce raněných počali jezdit také nemocní úplavicí a těžce ranění. V ulicích se objevovaly smutné průvody. To ochranný sbor Sokola odnášel těžce raněné na nosítkách do nemocnice. Dvanáct z těchto ubožáků dříme již věčný sen na zálabském hřbitově ...... Pro zemřelé vojáky vykázala obec na hřbitově zvláštní místo. Po válce měl by se uprostřed tohoto vojenského hřbitova postavit pomník a na něm uvést jména všech vojínů, kteří kolem odpočívají ...... Potud František Moravec v jednom svém novinovém a částečně cenzurovaném článku ze dne 19. prosince 1914.
www.trustytime99.com

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 231 kB)Vojenský lazaret v kolínské sokolovně
1. světová válka vypukla, jak je všeobecně známo, 28. července 1914. Předmětem tohoto psaní není rozbor nebo opakování již známých důvodů a příčin, které vedly ke vzniku této první celosvětové válečné katastrofy minulého století. Další řádky se budou zabývat tím, jak naše město zasáhly jedny z nejtragičtějších důsledků války, kterými vždy byly, jsou a budou zranění, nemoce a úmrtí bojujících vojáků, nebudou-li zde žádné zmínky o utrpení civilního obyvatelstva. Organizace válečné zdravotnické pomoci v někdejší Rakousko Uherské armádě byla dvoustupňová. Prvním stupněm přímo v poli byly polní nemocnice a druhým, konečným stupněm, byly tzv. záložní nemocnice (někdy také nazývané jako zápolní), které byly etablovány ve vlastním hlubokém týlu a raněné do nich přivážely železniční transporty. Jelikož lékařského personálu bylo málo, byly tyto nemocnice zřizovány zpravidla tam, kde byly zároveň civilní nemocnice a jejich personál byl využit k léčení vojáků. Samozřejmě zřizovány byly také tam, kde existovaly stálé (mírové) vojenské nemocnice. Záložní nemocnice (lazarety) byly zřizovány zpravidla ve větších objektech, jako byly sokolovny, hostinské sály, případně školy, někdy pod patronací Červeného kříže, ale třeba i Řádu maltézských rytířů. Nejvíce záložních nemocnic měla Praha, kde v roce 1916 bylo téměř 60.000. lůžek. Důležitou roztřiďovací funkci plnila tzv. Karanténa – baráková nemocnice v Pardubicích s kapacitou neuvěřitelných 10.000 lůžek.
Hublot Replica Watches

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 278 kB)Sklad potřeb vojenských lazaretů v Kolíně
Kolín byl a samozřejmě i nadále zůstává na poměry českých zemí městem nezanedbatelné velikosti a velmi důležitou železniční křižovatkou. A tak se při převozech raněných a nemocných vojáků z východních a jižních bojišť 1. světové války vcelku logicky stal místem, kde byla řada z nich vykládána buď jen k ošetření či převazům v budově nádraží, nebo k dalšímu, někdy úspěšnému, jindy bohužel neúspěšnému léčení do zde vzniklých vojenských lazaretů. Ty byly zřízeny v okresní nemocnici (foto) (foto) a chorobinci (foto) (foto), sokolovně, Zámecké restauraci a v budovách některých kolínských škol. Byly jimi objekty dnešní 2. (foto) (foto) a 6. základní školy (foto) (foto) (foto), základní a mateřská (speciální) škola v Kutnohorské ulici (foto), Střední průmyslová škola strojírenská (foto) (foto) (foto) (foto) (foto) a někdejší Komenského škola ve stejnojmenné ulici (foto). V prostoru Raškovce na Zálabí, tedy zhruba v místech, kde dnes stojí objekty bývalé kolínské továrny na vozy (Vozovka) a později strojíren Tatra, byly postaveny dřevěné pozorovací stanice, kam byli umísťováni vojáci s podezřením na některou z infekčních nemocí, např. břišní tyfus, cholera, úplavice apod (foto). A jak píše František Moravec, v Kolíně hospitalizovaní vojáci zde i umírali a byli pohřbíváni na městský hřbitov na Zálabí.

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 239 kB)Foto před jedním z kolínských lazaretů
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 200 kB)Ordinace zubaře MUDr. Maxe Brauna
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 162 kB)Koupelna v jednom z kolínských lazaretů
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 141 kB)Ambulance, ošetřovna vojenského lazaretu
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 201 kB)Odnášení raněných na nádraží v Kolíně
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 211 kB)Sanitní vozy byly už i v 1. světové válce
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 158 kB)Personál lazaretu v ochranných oděvech
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 172 kB)Jedna z místností vojenského lazaretu
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 193 kB)Vojáci se zabalenými bandalíry a balíky
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 245 kB)Vojáci před dnešním Obecním domem

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 173 kB)Dochovaná fotografie vojenského hřbitova
To, že pohřbívání zemřelých vojáků začalo být problémem, dokládá dopis tehdejšího kolínského purkmistra JUDr. Alfréda Jelínka ze dne 13. ledna 1915, adresovaný c.k. pozorovací stanici v Kolíně. Město v textu dopisu vyjadřuje, po jednání se zástupci vysoké c. k. vlády z Vídně, ochotu ke zřízení vojenského pohřebiště, rozšířením rozlohy stávajícího hřbitova za oboustranně přijatelných podmínek (foto) (foto) (foto). Tak se i stalo a v průběhu a roku 1915 byla velikost tehdejšího zálabského hřbitova zdvojnásobena. Zajímavostí dopisu je jistě uvažované množství 2.000 – 3.000 hrobů, které by se podle odhadu uvedeném v dopise mělo na novou část hřbitova vejít. Na přiloženém plánku představuje nový hřbitov, tedy jeho rozšíření, pravá polovina obrázku (foto). Přesto bylo ještě do poloviny roku 1915 pohřbeno 68 zemřelých vojáků na staré, pravé části hřbitova. Za rok 1915 bylo celkem pohřbeno 99 a za rok 1916 36 zemřelých vojáků, což spolu se 19 pohřbenými v roce 1914 představovalo celkem 154 hrobů, z nichž 86 bylo umístěno již na novém hřbitově. V roce 1917 bylo na zálabském hřbitově pohřbeno 129 a v posledním roce války 85 zemřelých vojáků. Dne 27. března 1916 se v Kolíně konala schůze poroty (komise), která posuzovala návrhy na postavení vojenského hřbitovního pomníku na zálabském hřbitově. V porotě zasedli mimo jiných: Ing. Alfons Ivo Quiqueres za vídeňské ministerstvo války, prof. Jan Kotěra za zemský poradní sbor pro pomníky a památníky, prof. Jaroslav Benda za spolek Mánes a Václav Weinzettl, tehdy ředitel sochařské a keramické školy v Hořicích. Komise posuzovala několik návrhů z nichž k realizaci doporučila návrh dvojice sochařů Ladislav Machoň a Jaroslav Horejc (foto) (foto). Bohužel žádný z předložených návrhů se nedochoval a samozřejmě nebyl ani realizován.

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 191 kB)Dochovaná fotografie vojenského hřbitova
Další dochovanou písemností ve věci válečných hrobů, je návrh dopisu Okresního hejtmanství v Kolíně a spolku Červený kříž, adresovaný „všem správám hřbitovů.“ V textu se spolek Červený kříž odvolává na výnos c. k. místodržitelství ze 4. dubna 1916 a na svoje stanovy, kdy má podle obou dokumentů ....“vypátrati, upraviti a pečovati o hroby ve válce všech padlých neb zemřevších vojínů bez ohledu na vyznání a národnost“ .... (foto). Je nesporné, že to byl Červený kříž, který spolu s městem pečoval i o válečné hroby na kolínském hřbitově. Nicméně 20. června 1917 se v budově dívčí měšťanské školy v Kolíně konala za vedení paní Marie Radimské, předsedkyně Červeného kříže v Kolíně, ustavující schůze dámského odboru spolku „Černý kříž“, jehož předsedkyní byla zvolena paní Hermína Mandelíková (foto) (foto) (foto) (foto). O necelé dva měsíce později, 11. srpna 1917, se schází další schůze spolku Černý kříž, rozšířená již i o mužskou část kolínské populace. Tento fakt zdůvodnil zástupce okresního hejtmanství s odvoláním na existenci Ústředního spolku Černého kříže v Praze a na nutnost, aby vedle organizace dámské, vznikla v Kolíně i okresní skupina Černého kříže, kde vedle dam zasednou i páni. Předsedou vzniklé okresní skupiny byl pak zvolen Ing. Antonín Hlaváček (foto) (foto). Byl to tedy spolek Černý kříž, který po Červeném kříži pravděpodobně převzal, opět spolu s městem, péči o válečné hroby i v Kolíně. Dokládají to i další zachované písemnosti: blahopřejný dopis ústředí Černého kříže z Prahy (foto), vytištěná členská přihláška (foto) (foto) či listy evidence hrobů vojínů za války padlých nebo následkem válečných námah zemřelých Okresní skupiny Zemského spolku Černého kříže v Kolíně (foto) (foto). Na úrovni českých zemí je to pak např. existence chorálu „Hrob v dáli“ (foto) nebo výroční zpráva ústředí spolku ze dne 30. června 1918. Po skončení 1. světové války spolek Černý kříž určitě zanikl a správy válečných hrobů se ujaly samy města a obce a samozřejmě armáda, jmenovitě pak Zemské vojenské velitelství pro Čechy, prostřednictvím Zemské inspekce válečných hrobů. Vyplývá to z příslušných nařízení i z korespondence kolínského městského úřadu s uvedeným vojenským velitelstvím ve finančních záležitostech, týkajících se zřizovacích a udržovacích paušálů k jednotlivým hrobům z roku 1921 (foto) (foto) (foto).

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 101 kB)Pomník Žal
Samostatnou kapitolou vojenské části hřbitova na Zálabí představují historie a souvislosti vzniku sochy Žal. V období 1. republiky existovalo v oblasti samosprávy okresní zastupitelstvo, které se v roce 1919 změnilo na okresní správní komisi (dále jen OSK). Ještě před provedením transformace, zmíněné okresní zastupitelstvo v jednom ze svých usnesení rozhodlo o tom, že jeho nákladem bude na vojenském pohřebišti v Kolíně postaven odpovídající pomník, což následně potvrdila i OSK (foto) (foto). Určitě již před rokem 1922 existoval architektonický návrh celkového řešení pomníku od tehdejšího ředitele Státní průmyslové školy v Hořicích, prof. Václava Weinzettla (foto). Počátkem roku 1922 pak oslovila OSK akademického sochaře a profesora hořické školy Václava Suchomela s žádostí, o vytvoření konkrétních návrhů na jakousi korunu pomníku, kterou měla být socha. Profesor Suchomel předložil komisi svým dopisem z 27. dubna 1922 tři návrhy. První představoval sochu žehnajícího Krista, druhý, v pokleku plačící, lkající ženu a třetí monumentální sarkofág (foto) (foto) (foto) (foto). Správní komise se rozhodla pro druhý návrh, který prof. Suchomel nazval „Žal“ a jeho zhotovení rozpočtoval ve výši tehdejších 23.000 Kčs (foto) (foto). Následně, během měsíce září 1922, vydala okresní správní komise vyhlášku (foto) a podmínky výběrového řízení na zhotovení, dodání a osazení památníku padlým vojínům na zálabském hřbitově podle návrhu prof. Suchomela s tím, že základy pomníku vybuduje na náklady OSK město Kolín. Po městském výběrovém řízení postavila základy pomníku místní firma Záruba a Král. Do výběrového řízení na zhotovení vlastního pomníku se přihlásilo pět uchazečů, z nichž byl nakonec ke zhotovení díla vybrán kolínský sochař a kameník Rudolf Šašma, který nabídl cenu ve výši 14.700 Kčs (foto) (foto) (foto). Další nabídky byly výrazně dražší, nejvyšší pak od Jaroslava Jedličky z Vojic, za 24.880 Kčs (foto). V lednu roku 1923 dodal prof. Suchomel návrhy na písemné nápisy ve střední části pomníku: „Světlé památce obětí válečných let 1914 – 1918. Postaveno 1923“ a „Vzdáleni domova spěte zde v míru věčný svůj sen,“ které byly OSK akceptovány a doplněny vlastním textem na jedné straně pomníku: „Postavil zastupitelský okres kolínský r. 1923“ (foto) (foto) (foto).

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 166 kB)Hovoří Jan Koudelka
V květnu roku 1923 se rozvinula mezi OSK a zhotovitelem díla, sochařem Rudolfem Šašmou zajímavá korespondence. OSK sochaři oznámila, že již uplynula lhůta daná mu podmínkami výběrového řízení k dokončení díla a že podle informací, které má OSK k dispozici jeho práce nijak nepokročily (foto). Rudolf Šašma v odpovědi vysvětlil, že důvod zpoždění jeho práce byl v původní dodávce nekvalitního kamene a následného dohadování o dodání nového, kvalitního materiálu ke zhotovení sochy (foto) (foto). OSK vysvětlení Rudolfa Šašmy přijala a prodloužila mu lhůtu k dokončení díla do 7. srpna 1923 (foto). Dopisem ze dne 16. srpna 1923 oznámil Rudolf Šašma OSK, že dílo je dokončeno a že čeká na příjezd prof. Suchomela, který má jeho práci schválit (foto) (foto). Profesor Václav Suchomel tak učinil dopisem OSK ze dne 6. září 1923, když zdůraznil, že ....“Památník dle mého návrhu, modelů, nákresů a dispozic v každém směru je přesně a slušně v kameni výborné kvality proveden .... Čímž p. Šašma plně vyhověl svým závazkům a doporučuji proto hotový památník OSK k laskavému přijetí (foto) (foto) ....“ OSK tak učinila a zároveň stanovila, že .... „slavnostní odevzdání pomníku obci kolínské stane se 28. října 1923“ (foto) .... A tak za velké účasti veřejnosti a pozvaných hostů pronesl při pietní slavnosti konané na zálabském hřbitově i k 5. výročí vzniku samostatné Československé republiky hlavní proslov předseda OSK, poslanec Národního shromáždění, Jan Koudelka. V závěru své řeči zdůraznil, že ....“Plníce povinnost lidskou a národní, stavíme zde tento památník piety a lásky k nešťastným obětem světové války, nechť připomíná všem, kdož půjdou kolem jejich povinnosti k míru, svobodě a právu“ .... V závěru shromáždění pak jménem města převzal pomník do správy a opatrování starosta Kolína, Julius Komrs (foto).

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 174 kB)Odvoz do Jugoslavie
Další významnou událostí v existenci vojenského hřbitova na Zálabí bylo datum 10. listopadu 1929, kdy byly z kolínského hlavního nádraží odvezeny, předtím exhumované pozůstatky 45 (jinde je udáváno číslo 59) Jihoslovanských (Jugoslávských) vojínů ze zálabského hřbitova, zemřelých za světové války v kolínských lazaretech, zpět do jejich vlasti. Počet vojenských hrobů tak klesl na 323, případně i na nižší číslo. Přesto se začalo množství hrobů stávat postupem doby překážkou v rozšiřování možností v pohřbívání občanů města a z jeho okolí. Dochovaly se k tomu doklady ze schůzí městské rady, která během válečných podzimních měsíců roku 1941 projednávala další postup v úpravách na městském hřbitově, kdy mělo být provedeno i přemístění vojenských válečných hrobů do společné hrobky (foto). Rada také rozhodla, aby umělecké řešení stavby bylo zadáno akademickému sochaři Vladimíru Hnízdovi. Dne 17. listopadu 1941 pak městská rada potvrdila Hnízdův konečný návrh na zřízení vojenského mauzolea, vedle kterého by byly vybudovány již zmiňované společné hrobky (foto) (foto). Městská rada dokonce oslovila tři kolínské stavební firmy, které na její adresu posléze dodaly nabídky na zřízení ústředního hrobu padlých vojínů ve světové válce i s finančním vyčíslením. Z těchto aktivit nakonec zcela sešlo po oznámení německých úřadů, že z důvodů omezení stavební činnosti v období války, je nutné podobné akce odložit až do rozhodnutí příslušných orgánů Vrchního velení německých ozbrojených sil, s dnes celkem úsměvnou douškou, že o přídělu potřebného bronzu pro pomník, bude rozhodnuto až po válce (foto)! Do osudů vojenských hrobů na zálabském hřbitově zasáhlo v posledních měsících 2. světové války i několik leteckých náletů na Kolín, při nichž bylo zničeno nejméně 17 hrobů.

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 249 kB)Dopis MNO z června 1947
Není žádným tajemstvím, že podobná praxe se zraněnými a nemocnými vojáky jako za 1. světové války, probíhala v Kolíně, tentokrát výlučně s vojáky německými i za 2. světové války. V místní nemocnici a vojenských lazaretech v letech 1940 – 1945 zemřelo a na zálabském hřbitově jich bylo v sousedství obětí 1. světové války pohřbeno téměř pět stovek. To je však téma na jiné zkoumání a na jiný článek ...... Problém nedostatku místa na městském hřbitově, který se ještě zvětšil z důvodu zde pohřbených německých vojáků, začala městská rada řešit na podzim roku 1946, kdy bylo oficiálně požádáno tehdejší Ministerstvo národní obrany o zrušení hrobů z 1. světové války a přemístění pozůstatků do společné hrobky u pomníku Žal (foto). Za půl roku, přesně pak 7. června 1947, dalo ministerstvo městu Kolín podmíněný souhlas se zrušením těchto hrobů. Jednou z podmínek např. bylo, že exhumované kosterní pozůstatky každého pohřbeného vojáka budou vloženy do malých a očíslovaných dřevěných rakviček o rozměrech cca 65 x 20 x 25 cm a že budou uloženy ve společné hrobce vedle sebe, nikoliv tedy ve vrstvách (foto). Dále ministerstvo žádalo o vysvětlení nebo o odstranění některých nepřesností v evidenci pohřbených vojínů, dále požadovalo zaslání plánků nové úpravy hřbitova a oznámilo městu, že na se na finančních výdajích, spojených s touto akcí bude podílet ve výši jedné třetiny z celkových nákladů. V jakési písemné rozvaze (relaci) městského úřadu ze dne 3. března 1948 je potvrzeno, že definitivní souhlas ke zrušení válečných hrobů z 1. světové války dalo Ministerstvo národní obrany přípisem ze 6. ledna 1948. V textu je také uvedeno, že celkové finanční výdaje na tuto akci si vyžádají částku ve výši cca 160.000 Kčs, z čehož bude muset město pokrýt zhruba 105.000 Kčs. Je zde také uvažováno, že zrušením vojenského hřbitova, myšleny jsou jen hroby z let 1914 – 1918, se získá místo ke zřízení 628 nových hrobů. Jejich následný prodej pak může do městské pokladny přinést částku ve výši cca 280.000 Kčs (foto). Lze tedy mít za to, že město před udělením souhlasu ministerstva splnilo všechny jeho podmínky a že i dojednalo výjimku v ukládání rakviček, protože nakonec byly ve třech hrobkách (dvě po levé straně pomníku Žal a jedna po pravé straně) uloženy v několika vrstvách nad sebou (foto). Protože se k vlastnímu zrušení hrobů z 1. světové války nedochovaly žádné archivní materiály, není známo kdy se tak opravdu stalo. Lze jen spekulovat, že to mohlo být v období let 1948 a 1949. Teprve až tehdy bylo také pravděpodobně zrušeno 68 hrobů z oddělení č. XXI staré části hřbitova, kam byli pohřbeni zemřelí vojáci z roku 1914 a z prvé poloviny roku 1915. Místo pohřbení vojáků z let uvedených v předchozí větě, připomíná dnes u sloupku z číslem oddělení XXI již jen starý a notně zrezivělý železný kříž (foto).

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 192 kB)Část seznamu pohřbených
Jak bylo uvedeno již výše. Za rok 1915 bylo na zálabském hřbitově pohřbeno 99 a za rok 1916 36 zemřelých vojáků, což spolu se 19 pohřbenými v roce 1914 představovalo celkem 154 hrobů, z nichž 86 bylo umístěno již na novém hřbitově. V roce 1917 zde bylo pohřbeno 129 a v posledním roce války 85 zemřelých vojáků. Dohromady zde tedy bylo 368 hrobů. Po přemístění ostatků ze 45 hrobů jugoslávských vojáků a po zničení minimálně 17 hrobů při náletech na Kolín v jarních měsících roku 1945, tak na vojenském hřbitově zůstalo přibližně 305 – 310 hrobů. Při součtech zemřelých vojáků v kolínských lazaretech se nesmí zapomenout na 5 vojáků židovského původu (tři Maďaři a dva Rumuni), kteří byli pohřbeni v oddělení F na novém židovském hřbitově na Zálabí. Seznam pohřbených je tedy rozsáhlý a obsahuje vedle jména a příjmení zemřelého i datum jeho narození, v naprosté většině případů je uveden jen rok narození a přesné datum úmrtí. Dále je v seznamu, pořizovaném zřejmě průběžně, uvedena i vojenská jednotka, u které zemřelý sloužil např. ..... 4. setnina 64. pěšího pluku, 2. kompanie 12. praporu polních myslivců apod. Národnost není bohužel uvedena u všech zemřelých a tak se o ní v řadě případů lze jen domnívat ze jména zemřelého. Ze seznamu je možné tedy jen pravděpodobně odhadnout, že mezi zemřelými bylo 95 – 100 Čechů a Moravanů, 75 – 80 Maďarů, zhruba 50 Poláků, stejný počet Němců a Rakušanů atd. Zemřelo zde i několik Italů a Turků. V kolínských lazaretech umírali i vojenští zajatci, převážně Rusové, kterých zde zemřelo zhruba čtyřicet. Naprostá většina mrtvých byli prostí vojíni, sem tam mezi nimi byl svobodník nebo desátník. Nejvyššími hodnostmi byli mezi zemřelými jeden feldvébl a jeden nadporučík. V poznámkách u několika vojáků je napsáno, že byli vyměněni jako váleční invalidé z Ruska. Jeden voják podle poznámky u jeho jména, vypadl při jízdě do války v Kolíně z vlaku a následně zemřel v nemocnici. Jen u jediného zemřelého vojína, jménem Ludvík Bock, který je v seznamu veden pod pořadovým číslem 164, je v poznámce uvedeno – narozen v Kolíně. Seznam všech pohřbených zde.

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 227 kB)Uložení rakviček v hrobkách u pomníku Žal
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 224 kB)Otevřená pravá hrobka u pomníku Žal
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 211 kB)Rekonstrukce hrobek a oprava pomníku Žal
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 243 kB)Rekonstrukce hrobek a oprava pomníku Žal

Ač se to zdá téměř nemožné, je bohužel skutečností, že neexistuje žádný seznam a tedy ani není znám počet padlých nebo po frontových útrapách 1. světové války zemřelých a před tím do této hrozné války odvedených občanů Kolína. Nicméně i v našem městě vznikla po konci války Československá obec legionářská a existovala zde i Družina invalidů a válečných poškozenců. Aktivity těchto dvou spolků a zajisté i města, nikoliv však Okresní správní komise, vedly ke zhotovení a instalaci pomníku padlým občanům Kolína ve světové válce. Tento pomník, dílo kolínských sochařů, bratrů Jana a Václava Drobníkových, byl slavnostně odhalen v neděli 3. června 1923 před budovou dnešního okresního soudu (foto). O historii jeho vzniku a dalších osudech, však až někdy jindy.

Letošního 28. října uplyne 90 let od slavnostního shromáždění a odhalení pomníku Žal na zálabském hřbitově, kde, vzdáleni svým domovům spí a svůj věčný sen sní, jak je uvedeno na průčelí památníku, více jak 300 obětí první celosvětové válečné katastrofy z let 1914 – 1918. Po iniciativě Společnosti Václava Morávka a díky pochopení místostarosty Mgr. Ing. Jana Pospíšila MBA, došlo v letošním jubilejním roce k rekonstrukci více jak šedesátiletého pohřebiště i ke krátkému otevření hrobek a zřejmě k první opravě pomníku Žal od jeho odhalení. Prostor tohoto hrobu bude v nejbližší budoucnosti ještě vybaven deskou se stručným textem, charakterizujícím toto místo a z kovu a plastů zhotovenou knihou, kde budou uvedena jména všech zde postupně pohřbívaných vojáků. Učiněno tak určitě bylo a bude i v duchu částečně parafrázovaných, přesto však stále platných slov někdejšího předsedy Okresní správní komise v Kolíně, Jana Koudelky z 28. října roku 1923 .... I my, současníci 2. dekády 21. století, jsme splnili naší povinnost lidskou a národní. Nechť tento památník piety a lásky k nešťastným obětem 1. světové války připomíná nejen nám, ale i budoucím, jejich povinnosti k míru, svobodě, demokracii a právu .....

V Kolíně dne 29. září 2013


Poděkování:
panu Jaroslavu Pejšovi ze Státního okresního archivu Kolín
panu Dr. Ladislavu Jouzovi z Regionálního muzea v Kolíně
panu profesorovi Františku Dohnalovi z FF UK v Hradci Králové


Prameny a fotografie:
Archiv Regionálního muzea v Kolíně
Státní okresní archiv v Kolíně
Soukromý archiv Evy Cajthamlové
Internet
Pavel Pobříslo

Pavel Pobříslo