Čiklova ulice (Pod Terebkou) 1238/19



07.05.2017 (11:41)
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 216 kB)Průčelí domu č. 1238/19 v Čiklově ulici v Praze 4
Pohledem do mapy hlavního města naší republiky lze mimo jiné zjistit, že jednou z dopravních tepen v Městské části Praha 4 – Nuslích, je Čiklova ulice. Téměř přehlédnout lze to, že tato ulice má směrem od Nuselského mostu rovnoběžné pokračování v jakémsi apendixu, ve slepé ulici. Vedle sebe zde po pravé straně stojí domy s čísly 17, 19, 21 a 23. V době nacistické okupace se tato ulice jmenovala Pod Terebkou. Proč tedy dnes ulice Čiklova?* Alois Václav Čikl (foto), rodák ze Slavětína u Litovle, mimo jiné spravoval od roku 1938 středisko České náboženské obce pravoslavné v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici a se svojí rodinou, manželkou a dvěma dcerami, bydlel právě v ulici Pod Terebkou č. 17. Po atentátu na Reinharda Heydricha, se významně podílel na podpoře sedmi parašutistů, ukrývajících se v kryptě výše zmíněného chrámu. Po prozrazení podzemního úkrytu a několikahodinovém hrdinském boji našich vojáků s nacistickou přesilou, byl otec Čikl 18. června 1942 zatčen gestapem. Spolu s dalšími duchovními pravoslavné církve, byl 3. září 1942 odsouzen nacistickým soudem k trestu smrti a následující den, v pátek 4. září 1942, zastřelen na kobyliské střelnici. Alois Václav Čikl je hrdinou odporu a boje proti nacistické hrůzovládě a ulice Pod Terebkou, kde, jak již bylo uvedeno, se svojí rodinou bydlel, byla tak po něm po roce 1948, právem pojmenována.

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 247 kB)Zadní část domu č. 1238/19 v Čiklově ulici v Praze 4
Zhruba třináct měsíců před zatčením Václava Čikla, přesně pak v úterý 13. května 1941, se v ulici Pod Terebkou odehrála jiná, dnes již poněkud zapomenutá, přesto však významná událost historie protinacistického odboje. Toho dne ve večerních hodinách byl zde, v domě č. 1238/19, po boji s komandem pražských gestapáků zajat podplukovník Josef Mašín a dvěma dalším odbojářům, štábnímu kapitánovi Václavu Morávkovi a četaři aspirantovi Františku Peltánovi se podařil krkolomný únik, spuštěním se po anténním drátu (uzemňovacím lanku vysílačky) z výšky cca 12 – 13 metrů do zadního dvora tohoto činžovního domu. Jména Josefa Mašína a Václava Morávka jsou navždy spojena se jménem podplukovníka Josefa Balabána. Společně utvořili významnou protinacistickou odbojovou skupinu, která do naší historie vešla pod názvem Tři králové. František Peltán bývá v naší historické literatuře někdy označován jako „čtvrtý král.“ Dne 22. dubna 1941 byl v dnešní Studentské ulici v Dejvicích zatčen gestapem podplukovník Josef Balabán. Jeho zatčení znamenalo pro Mašína a Morávka nutnost přemístění vysílačky Sparta II, která do té doby vysílala z několika míst v Praze, právě do dnešní Čiklovy, v době okupace ulice Pod Terebkou. Byt (garsoniéra) v č. 19 nebyl těmto bojovníkům neznámý. Jak autorům knihy „Tři kontra gestapo,“ Petru Kettnerovi a I. M. Jedličkovi, doložil z dochovaných písemností tehdejší majitel domu, Adolf Oto Krix, pronajal si Václav Morávek byt č. 12 od 1. června 1940, pod jménem Jiří Uher. Tento byt měl Morávek pronajatý do konce února 1941. Od 15. března téhož roku si stejný byt pod vlastním jménem pronajal František Peltán.

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 166 kB)Dveře bytu, odkud se z ulice Pod Terebkou vysílalo
Po zatčení Josefa Balabána následovala pro domácí odboj další velká rána dne 7. května 1941, kdy byl v Praze Hodkovičkách zatčen radista vysílačky Sparta I, poručík André Regenermel, rodák z amerického New Yorku. Během následujících dnů se gestapo dostalo na stopu několika dalších odbojářů. Byli mezi nimi i jistý V. S. a F. M. Jeden z nich zřejmě nevydržel výslechové metody gestapa a udal, že se několik dnů před zatčením setkal s někdejším prvorepublikovým vojákem, zřejmě jedním z dvojice Morávek, Peltán. Nedokázal však muže gestapu identifikovat, ale spolu s popisem bytu a domu řekl, že bydlí v Praze – Nuslích. Svojí roli zde sehrála i zaměřovací služba Funkabwehru, nacistické radiové kontrarozvědky, která místo vysílání lokalizovala. Ač si Mašín, Morávek i Peltán po zatýkací razii gestapa v řadách pražského odboje jistě uvědomovali nebezpečí dalšího vysílání, přišli sem, do ulice Pod Terebkou i v podvečer osudného 13. května 1941. Důvodem tohoto riskantního vysílání do Londýna, měly být závažné zprávy od agenta A-54, Paula Thümmela.

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 214 kB)Schodiště od bytu, odkud se v ulici Pod Terebkou vysílalo
Okolo 19. hodiny večer začala naše trojice domluvené vysílání. Zhruba po čtvrt hodině se však radiostanice Londýnu náhle odmlčela, protože byt byl přepaden gestapem. To, co se tam tehdy, před 76 lety odehrálo, je zaznamenáno v několika dokumentech. Část oficiálního záznamu celé události ze zprávy pražského gestapa popisuje následující: „…… V 19,30 hod vystoupil ze dveří bytu jeden muž, který na výzvu ruce vzhůru hned zahájil palbu na úředníky z pražského gestapa. Přitom byl SS – Hauptscharführer Mischke z pražské úřadovny gestapa těžce zraněn průstřelem břicha. Přes volání muže, který vyšel z bytu o pomoc, byly dveře zabouchnuty a zamčeny. V nastalé rvačce bylo vícekrát vystřeleno a muž, který se zoufale bránil, byl přemožen. Byly u něho nalezeny doklady na jméno Václav Seidl, které byly falešné. Vyšlo najevo, že domnělý Seidl je dlouho hledaný vůdce teroristické a sabotážní skupiny pplk. Josef Mašín, narozen 26. srpna 1896 v Lošanech. Jak bylo dodatečně zjištěno, během rvačky uprchli z bytu dva muži oknem, které se nachází asi 12 m nad zemí, po anténním drátu. Bylo zahájeno pátrání po těchto osobách. V bytě byl po vyražení dveří nalezen krátkovlnný vysílač známé konstrukce a také přijímač pod napětím. To svědčí o překvapení zúčastněných během vysílání ……“ Obdobně vypovídal i po válce zatčený člen přepadového komanda gestapa z ulice Pod Terebkou,Willy Abendschön. …… „Tento byt byl přepaden, ale nebylo otevřeno. Podle otevření dveřního kukátka se dalo soudit, že se někdo v bytě nachází. Sestoupili jsme zatím s třemi muži k poradě – čtvrtý muž zůstal stát v půli schodiště, aby pozoroval shora byt – když náhle vystoupil z bytu velký muž v hubertusu a ihned začal střílet na čtvrtého úředníka, který naň zavolal „Stát“. Tento úředník byl ihned vyřazen střelnou ranou do břicha. Další úředník dostal střelnou ránu do hlavy, která se dotkla lebky. Zprvu jsme vůbec nepoužili zbraní, ale jako v jiných případech nám šlo o to, abychom muže dostali živého. Během vzniklé rvačky spadli jsme všichni z malého schodiště dolů, přičemž zatýkaný se zapletl nohou do zábradlí. Tím si zlomil několikrát nohu v koleni. Přes toto zranění, které ho prakticky vyřazovalo z boje, pokračoval v zápase pomocí druhé pistole, kterou měl u sebe. Aby mu mohla být pistole vyrvána, byl poraněn lehkou dotykovou ranou na zápěstí pravé ruky.“

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 191 kB)Mezera mezi schody a stěnou z drátěného skla
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 158 kB)Dveře bytu, odkud se v ulici Pod Terebkou vysílalo
Tolik tedy úřední dokument a výpověď přímého účastníka konfliktu. Doplnit lze to, co vyplývá z prohlídky dnešního stavu interiéru domu a inkriminovaného bytu, který se na 99 % od roku 1941 nezměnil. Celý dům č. 1238/19 v dnešní Čiklově ulici je svým způsobem atypický, postavený ve stráni. K bytu odkud se vysílalo, se od domovních vchodových dveří dostaneme tak, že napřed vyjdeme prvních jedenáct schodů, čímž se dostaneme do zvýšeného přízemí, kde jsou dva byty. Po vystoupání dalších jedenácti schodů se návštěvník octne v mezipatře, kde jsou také dva byty. Ten vlevo je tím, který si v roce 1940 pronajal Václav Morávek a po něm, v březnu 1941, František Peltán. Po vstupu do bytu, garsoniéry, a pohledem z jediného okna dolů do dvora však zjistíme, že se místo očekávaného, maximálně zvýšeného prvního poschodí, ocitáme ve směru k divadlu Na Fidlovačce v poschodí čtvrtém! Návštěvník garsoniéry, místa odkud se vysílalo, bude nejspíš překvapen její malou rozlohou. Menším rozměrům bytu odpovídají i šíře dveří. Je obtížné si představit, že v úzké, malé a do písmene L situované předsíňky, by se vedle sebe vešli dva dospělí muži. Určitou záhadou v popisu střetnutí, je Mašínova zlomená noha. Podle poválečné výpovědi Abendschöna si měl Josef Mašín při zápase s gestapáky zaplést nohu do zábradlí a pádem dolů si jí komplikovaně zlomit. Avšak zábradlí v domě č. 1238/19 v dnešní Čiklově ulici je konstruováno tak, že od dřevěného madla až ke kamenným schodům je tvořeno pevným drátěným pletivem, ukončeným dole černými kachlíky. Jinak však vypadá druhá strana schodiště. Zde je mezi kamenným koncem schodů a zdí, tvořenou stěnou z kovových rámů, vyplněných drátěným sklem mezera, kam může lidská noha snadno zapadnout. Rozhodnutí Václava Morávka a Františka Peltána, uniknout z pasti bytu spuštěním se z výšky 12 – 13 m, tedy ze čtvrtého okna od země, se přes výjimečnou krkolomnost, která vyžadovala velkou dávku odvahy a obratnosti, zdá být jednoduché. A to proto, že žádný jiný způsob útěku prostě neexistoval. Byl to asi anténní drát nebo uzemňovací lanko, které použili k útěku potom, co jej v garsoniéře uvázali např. za nohu těžšího kusu nábytku. Spuštění se dolů stálo Václava Morávka uříznutý ukazováček na pravé ruce a Františka Peltána bolestivé zranění nohou po dopadu na paty z větší výšky. Oběma se však po tomto akrobatickém kousku podařilo zbylým třem gestapákům uniknout. Bohužel, do rukou pražského gestapa však padl v přestřelce a v následné rvačce těžce zraněný Josef Mašín.

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 301 kB)Povyšovací dekrte Václava Morávka
Další osudy hlavních postav tohoto pojednání byly hrdinské i tragické. Podplukovník Josef Balabán, uznávaný ideový vůdce odbojové organizace Obrana národa byl popraven 3. října 1941 v ruzyňských kasárnách. Štábní kapitán Václav Morávek padl se zbraní v ruce v boji s nepřítelem 21. března 1942 u Prašného mostu v Praze Dejvicích. Četař aspirant František Peltán zemřel 20. července 1942 na následky zranění, utrpěného v boji s nepřítelem. Podplukovník Josef Mašín, který svojí odvahou a velitelským jednáním umožnil svým druhům po přepadení bytu v dnešní Čiklově ulici č. 1238/19 únik na relativní protektorátní svobodu, byl po více jak ročním věznění popraven 30. června 1942 na kobyliské střelnici. V období od skončení 2. světové války do dnešních dnů, byli všichni výše jmenovaní vojáci a hrdinové protinacistického odboje in memoriam povýšeni. Josef Balabán a Josef Mašín do hodností generálmajorů, Václav Morávek do hodnosti brigádního generála a František Peltán do hodnosti kapitána.

Když ne pro věčnou, tedy alespoň pro časově co nejdelší připomínku události z 13. května 1941 v tehdejší ulici Pod Terebkou, která je neodmyslitelnou součástí Československé historie, se rozhodla Společnost Václava Morávka v Kolíně a pražský Spolek Pocta Mašínům, ve spolupráci s Městskou částí Praha 4, odhalit v pondělí 15. května 2017 (program) na domě č. 1238/19 v Čiklově ulici pamětní desku s tímto textem:

„Když kryl únik svých spolubojovníků, štábního kapitána Václava Morávka, brigádního generála in memoriam a radisty četaře Františka Peltána, kapitána in memoriam, byl v tomto domě dne 13. května 1941, při razii gestapa raněn a zajat hrdina protinacist. odboje, podplukovník JOSEF MAŠÍN generálmajor in memoriam. Po ročním věznění byl 30. června 1942 popraven na střelnici v Praze Kobylisích.“

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 198 kB)Sádrový model pamětní desky Josefa Mašína




Prameny:
Jaroslav Vozka „Hrdinové domácího odboje“ – Nakladatelství Práce Praha II, Václavské náměstí 1946
Petr Kettner a I. M. Jedlička „Tři kontra gestapo“ – Albatros, nakladatelství a.s. Praha 2003
Petr Koura „Podplukovník Josef Balabán“ – Nakladatelství Rybka Publishers Praha 2003
Vilém Čermák „Muž proti okupaci“ – NAVA Nakladatelská a vydavatelská agentura Plzeň 2007
Jaroslav Čvančara „Někomu život, někomu smrt“ – Laguna, nakladatelství a vydavatelství Praha 2003
Zdeněk Jelínek „Vzpomínky na okupaci“ – Český svaz protifašistických bojovníků a Regionální muzeum Kolín 1986
Jiří Padevět „Průvodce protektorátní Prahou“ – Nakladatelství Academia Praha 2013


* Např. Jiří Padevět uvádí, že dnešní Čiklova ulice se do roku 1940 jmenovala Sámova a v letech 1940 – 1945 Hemina. Hemina nebo také Hema byla manželkou knížete Boleslava II. Po Aloisi Václavu Čiklovi měla být tato ulice pojmenována po roce 1948. Otázkami je, 1) jak se ulice jmenovala mezi roky 1945 – 1948, 2) zda jmény Sámova či Hemina byla pojmenována také slepá ulice (apendix), směřující dolů od místa, kde se dnes dělí, mění ulice Čiklova na ulici Petra Rezka. Nicméně publikace Jaroslava Vozky „Hrdinové domácího odboje,“ vydaná v roce 1946, označuje místo, odkud v roce 1941 vysílali Mašín, Morávek a Peltán, jako …“bezvýchozí ulici Pod Terebkou“ … Je tedy možné, že onen apendix se už v době 1. republiky jmenoval Pod Terebkou a ulicí Čiklovou se stal po roce 1948, stejně tak jako někdejší ulice Hemina, či Sámova. Pro úplnost se musí dodat, že ulice vpravo od apendixu ulice Čiklovy, se i dnes jmenuje Pod Terebkou.
Text i foto Pavel Pobříslo