www.bojovnici.cz :: odbojové skupiny i jednotlivci


Článek




Operace Benjamin



08.11.2015 (09:01)
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 139 kB)Rotný Otmar Riedl - foto archiv Jaroslava Čvančary
Jedním ze způsobů spojení domácího a zahraničního odboje v době nacistické okupace naší vlasti, tedy za 2. světové války, bylo jednosměrné spojení prostřednictvím parašutistického výsadku. Vzhledem k vzdálenosti anglických letišť od českých zemí i značné obtížnosti, ne-li nemožnosti přistání britského letounu kdekoliv v prostoru protektorátu, který by parašutistu nebo parašutisty vzal na palubu ke zpětné cestě do Anglie, bylo toto spojení opravdu pouze jednosměrné, bez možnosti návratu. Vůbec prvním výsadkem našeho parašutisty do prostoru protektorátu Čechy a Morava byla operace s názvem Benjamin, jejíž jedinou a tedy hlavní postavou se po pečlivém výběru stal rotný Otmar Riedl, krycím jménem Josef Novák. Ten byl 27. ledna 1941 v odpoledních hodinách představen na Piccadilly č. 134 plukovníkovi gšt. Františku Moravcovi, který mu oznámil, že byl vybrán pro speciální akci. Dále mu sdělil, že akce je prvním pokusem o navázání osobního styku mezi Londýnem a domovem a že jeho úkolem je také poslání kurýra. Proto sebou poveze vzkazy prezidenta republiky, ministra národní obrany a dalších význačných osob, spolu s krystaly do vysílaček. Do vlasti bude dopraven letadlem, z kterého pak seskočí padákem. Celá akce, včetně místa jeho seskoku, bude dopředu domluvena a zajištěna konkrétními lidmi u nás doma. Po splnění úkolu měl být Otmar Riedl, podle Moravcových slov, vypraven našimi lidmi zpět do Anglie, ne však letadlem. Uvažována byla zřejmě vlaková a lodní přeprava přes Balkán a Severní Afriku. Na závěr přijetí se Moravec Riedla zeptal, zda je ochoten úkol splnit. Parašutistova odpověď zněla, že splní každý úkol.

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 176 kB)Současné foto rybníku nedaleko Křečhoře, místa, kam měl dopadnout rotný Otmar Riedl
Dne 28. ledna 1941 byl Otmar Riedl odeslán do výcvikového střediska s tím, že jeho seskok do protektorátu se uskuteční v pondělí 17., případně v úterý 18. února 1941. Za místo doskoku a přijetí výsadku na domácí půdě, byl ve spolupráci Londýna a vojenského zpravodajství Obrany národa v čele s pplk. Josefem Balabánem, zvolen prostor obce Křečhoř, vzdálené jen několik kilometrů západně od Kolína. Za hlavní orientační bod byl určen místní rybník, nacházející se i dnes ve směru k obcím Radovesnice I. a Lošany. Vzhledem k tomu, že v tomto plánu figurovala i obec Lošany, je velmi pravděpodobné, že výběru místa se zúčastnil i lošanský rodák, pplk. Josef Mašín. Křečhořský prostor měl být a v době plánovaného doskoku určitě i byl dostatečně obsazen místními lidmi, připravenými blikat proti letounu kapesními svítilnami. Na přiložené londýnské mapě okolí Křečhoře je u místa rybníku tužkou přikreslen symbol všech světových stran a připsán text: „kužel světla ve směru větru.“ Taktéž Otmar Riedl měl po opuštění letounu blikat svojí svítilnou proti světlům na zemi. Po doskoku a přiblížení se parašutisty k domácím lidem se měl Riedl identifikovat heslem: „V kterou stranu je Křečhoř?“ Odpovědí domácích měla být věta: „Křečhoř ne, ale Praha.“ V případě, že by se parašutista s domácími lidmi z jakýchkoliv důvodů nesešel, měl co nejdříve odcestovat do Vinohradské záložny v Jugoslávské ulici v Praze. Zde si měl koupit časopis Světozor a sedět s ním v hale tak, aby jeho titulní strana byla jiným, v hale spořitelny přítomným lidem dobře viditelná. Tady měl být Otmar Riedl osloven jako první otázkou: „V kterou stranu je Křečhoř?“ Odpovědět měl: „Křečhoř ne, ale Praha.“ Zvoleno tedy bylo obrácené pořadí otázky a odpovědi než na místě seskoku.

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 153 kB)Radiová korespondence
Dne 17. února 1941 Londýn hlásil do Prahy, že akce se odkládá na 18. února. Avšak ani v tento den nemohla být akce realizována z důvodu některých překážek na straně Britského královského letectva. V další radiové korespondenci mezi Londýnem a protektorátem bylo dohodnuto nové datum Riedlova seskoku, pondělí 3. března 1941. Z důvodu špatného počasí nad britskými ostrovy však nebyl uskutečněn ani tento plánovaný let. Po několika dalších, postupně odkládaných datech k provedení akce, odstartoval 13. března 1941 z Anglie letoun s parašutistou na palubě, bohužel však opět bezvýsledně, protože se musel pro velmi špatné počasí nad Německem vrátit zpět na svojí mateřskou základnu. Vzhledem k technickým i jiným problémům britského vojenského dopravního letectva, bylo další datum Riedlova výsadku stanoveno až na 15. dubna 1941 za původně dohodnutých podmínek. Start však musel být pro špatné počasí znovu posunut, avšak jen o jeden den, na 16. dubna 1941, kdy letoun s Otmarem Riedlem na palubě skutečně ke svému cíli vzlétl. Podle hlášení navigátora anglického letounu, byl seskok proveden v 00,47 hod středoevropského času, tedy dne 17. dubna 1941, v prostoru východně od Prahy a že podle rozkazu byly z letadla shozeny i balíky letáků s českým textem a velkým republikovým znakem (foto)(foto).

Podle dalších písemností uložených ve Vojenském ústředním archivu v Praze pod ev. číslem 37 – 313, tedy i podle pozdějších hlášení Otmara Riedla, která se v této složce také nacházejí, byla však skutečnost jiná. Letadlo odstartovalo z mateřské základny v 19,50 hod a ve výšce 20.000 stop přeletělo kanál La Manche. Po 21. hod se letoun dvakrát dostal do světlometné přehrady a protiletecké palby nepřítele, ale dobrým manévrováním pilota se tyto překážky podařilo překonat. Ve 22,30 hod pilot hlásil, že letí ve správném kursu a že jsou zhruba hodinu letu od plánovaného místa seskoku. Otmar Riedl se tedy začal připravovat k výsadku. Oblékl si zimník, obul boty, připevnil padák a posádka otevřela seskokový otvor v podlaze letounu. Pilot dával na zem smluvená světelná znamení rozsvěcováním červených a zelených světel. Ve 23,46 hod navigátor hlásil, že jsou východně od Prahy a dal povel k seskoku. Na to Otmar Riedl bez jakýchkoliv známek strachu nebo rozrušení a se zvoláním „nazdar!“ opustil seskokem letadlo. Poté byly ještě vyhozeny letáky a letoun po obrátce nastoupil zpáteční cestu na domovské letiště. Stalo se tak tedy několik minut před půlnocí 16. dubna 1941.

Ve Vojenském ústředním archivu v Praze je pod ev. číslem 37–10 –51 uložena depeše pplk. Josefa Balabána, krycím jménem „Kop,“ která byla naší radiovou ústřednou v Londýně přijata 23. dubna 1941. V textu k neuskutečněnému výsadku Otmara Riedla se píše: „Ježto na celém území protektorátu nebyl v den seskoku vyhlášen poplach, pochybujeme o správnosti prostoru udaného navigátorem. Máme obavy, neseskočil-li v Sudetech nebo v Německu. Sdělte, zda byl zásoben markami a potravinami, eventuelně jeho jméno a bydliště rodičů, či kohokoli, u něhož by se mohl zdržovat v případě zranění. Čekáme na smluveném místě samozřejmě dále. Litujeme, že náš prostor nehledali, že místo radosti ze shledání aspoň z jedním z vás a místo vzkazu, na nějž jsme byli nedočkaví, dolehla na nás starost a úzkost o statečného kamaráda.“ Obavy Josefa Balabána byly bohužel oprávněné. Otmar Riedl byl posádkou anglického letounu vysazen nikoli na východ od Prahy, jak pilot a navigátor původně uváděli, nýbrž až v rakouských Alpách u města Landeck, vzdáleného cca 80 km od Innsbrucku a cca 460 km od místa plánovaného seskoku u Křečhoře!!!! Neuvěřitelné, přesto však pravdivé!!! Anonymní autor oficiálního poválečného hlášení o této akci ve své zprávě mimo jiné píše: „ ..... byl tento (Riedl) shozen v Alpách blíže Landecku, tedy dosti daleko od určeného místa. Letoun zřejmě zbloudil, pilot však barvu nepřiznal a hlásil, že seskok byl proveden východně od Prahy .....“

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 140 kB)Rotný Otmar Riedl v civilu stojí druhý zleva
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 140 kB)Rotný Otmar Riedl stojí třetí zprava

Po seskoku zůstal parašutista viset i s padákem ve větvích stromu. Po uvolnění sebe samého, se několik hodin snažil i o uvolnění padáku, což se mu nepodařilo a tak jej nakonec jen uvázal ke stromu. Otmaru Riedlovi bylo jasné, že seskočil úplně jinde než měl a tak raději a pro jistotu snědl kapsli s písemnými vzkazy a zakopal, či v lese zahrabal radiové krystaly. Poté se dal na cestu do neznámého hlubokého údolí, kde byl posléze zadržen četníky a dopraven do Landecku. Otmar Riedl si zachoval chladnou hlavu a při výslechu uvedl své pravé jméno i že je Čech a že se chtěl z Jugoslávie, kde pracoval u firmy Baťa, dostat ilegálně do protektorátu proto, že mu zaměstnavatel dělal nejrůznější problémy. Dále řekl, že se ještě ve vlaku v Jugoslávii seznámil s jedním člověkem, který mu slíbil, že ho bezpečně převede přes hranice na rakouské území. Potom ho však v nestřeženém okamžiku o vše okradl a zanechal ho v neznámých horách. Po dlouhém bloudění se on, Otmar Riedl, dostal až sem k Landecku. Po několikatýdenním věznění byl z Landecku převezen do Innsbrucku, kde byl znovu vyšetřován. Tamní četnické orgány učinily dotaz u Baťových závodů ve Zlíně, odkud přišla z osobního oddělení odpověď, potvrzující, že byl firmou skutečně vyslán do Jugoslávie, kde pracoval jako vedoucí pobočky firmy Baťa v Borovu. Riedl opravdu měl jako baťovec ve Zlíně osobní kartu a vedoucí osobního oddělení, p. Vycudilík, byl o jeho odchodu do vojenského exilu z jeho Jugoslávské mise informován. Proto také podepsal dopis, potvrzující nacistickým vyšetřovacím orgánům Riedlovu verzi. Po tomto zjištění mu byl vyměřen trest dvou měsíců vězení za nedovolené překročení hranic s tím, že trest si již odpykal během vyšetřovací vazby. Po propuštění na svobodu se Otmar Riedl vydal na cestu do Kroměříže, během níž poznal, že je sledován. Když se pak po čase vydal do Prahy, byl si jist, že je opět sledován. V Praze se mu však podařilo nacistického špicla setřást. Došel pak do Vinohradské spořitelny a zkoušel se zde někomu prokázat, či upoutat na sebe pozornost čtením časopisu Světozor, jak bylo dohodnuto již v Anglii. Protože však od smluvené schůzky uplynuly již skoro tři měsíce, bylo pochopitelné, že se k němu nikdo nepřihlásil a to ani při opakovaném pokusu. Ač to zkoušel i jinými způsoby, např. inzercí různých hesel v novinách, kontakt s odbojem se mu již navázat nepodařilo. Až do konce války pak Otmar Riedl pracoval jako vedoucí Baťovy prodejny v Trhových Svinech. Dne 14. května 1945 zaslal „Velitelství Československého vojska, které se vrátilo z Anglie“ hlášení a poté, 19. května 1945, se osobně hlásil svému veliteli z Anglie, jistě velmi překvapenému plukovníkovi Karlu Palečkovi. Otmar Riedl byl totiž od dubna 1941 považován našimi vojenskými orgány v Anglii za nezvěstného, pravděpodobněji však za mrtvého muže. (prohlášení) (zpráva)

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 67 kB)Otmar Riedl v civilu
Od června 1945 do září 1946 pracoval Otmar Riedl na ministerstvu národní obrany. Odtud pak na vlastní žádost odešel a vrátil se zpět k firmě Baťa. Od roku 1952 až do odchodu do důchodu v roce 1970, pracoval jako vedoucí obchodního domu n.p. Textil Gottwaldov. Dne 16. října 1990 byl jmenován do hodnosti podplukovníka v záloze. Otmar Riedl zemřel 10. října 1994 v Holešově, necelý měsíc po svých 80. narozeninách ...... Vtipná historka na závěr. Náš přední historik, plukovník PhDr. Eduard Stehlík, v jednom dílu televizního dokumentu „Heydrich – konečné řešení,“ řekl o Otmaru Riedlovi, že když se v květnu 1945 dostal ke svému veliteli, plukovníkovi Karlu Palečkovi, zeptal se ho, proč si ho vybral jako prvního parašutistu s úkolem seskočit na území protektorátu, a určitě čekal lichotivou odpověď. Na to mu prý Paleček řekl: „Riedl, viděli se voni někdy v zrcadle? Voni maj tak blbej ksicht, že by nikoho nenapadlo, že jsou parašutista.“


Pavel Pobříslo
 

Článek by neměl být publikován bez vědomí vydavatele eZinu
www.bojovnici.cz :: odbojové skupiny i jednotlivci