www.bojovnici.cz :: odbojové skupiny i jednotlivci

O tom, že při letošním, v pořadí již dvanáctém pietním aktu u pamětní desky štábního kapitána Václava Morávka, brigádního generála in memoriam, připomene spolupořádající společnost, nesoucí Morávkovo jméno i jméno dalšího významného protinacistického bojovníka Jana Smudka, bylo rozhodnuto s velkým předstihem. Důvod byl jasný. 8. září 2015 totiž uplynulo 100 let od doby, kdy se Jan Smudek narodil v Bělé nad Radbuzou. Než se tak však stalo, čekaly na Společnost Václava Morávka dlouhodobé přípravné práce a činnosti. Např. jako novinka bylo s místní firmou MB Agency dohodnuto, že při vlastním pietním aktu umístí před budovu Obchodní akademie velkoplošnou obrazovku, na které se bude zobrazovat nejen vlastní děj, ale i fotografie s průběhem pietního aktu související. Jako každoročně, tak i letos, bylo rozesláno více jak 200 ks informativně a poté i oficiálně zvacích dopisů představitelům našeho politického a společenského života, prezidentem republiky počínaje, generalitě a důstojnictvu Armády ČR, diplomatickému zastoupení několika zemí, krajským i místním politikům, starostům okolních měst, zastupitelům města Kolín a dalším lidem a organizacím. Smutnou skutečností je, že kromě vedoucích představitelů města Kolín, starosty a místostarostů, jejichž účast se předpokládá jaksi automaticky, se na vlastní pietní akt, kromě zastupitele a skauta Jana Hory, pravděpodobně nedostavil žádný z dalších zvolených zastupitelů aniž by před tím kdokoliv z nich jakkoliv reagoval na dvě písemná pozvání. Je tedy patrné, že místním zastupitelům chybí i obyčejná slušnost, protože ta zakládá povinnost na slušně formulované pozvání odpovědět a je již jedno, zda kladně nebo záporně. Zvaní kolínských zastupitelů na vzpomínkové akce, které připomínají jedny z největších hrdinů naší historie, je tedy nadbytečné a jeho opakování v budoucnu nemá žádný smysl.

V rámci již finišujících příprav na oba pietní replica panerai watches akty se uskutečnila i již tradiční organizační schůzka všech zainteresovaných osob a institucí, na které se řešily poslední problémy a udílely se také závěrečné úkoly. Bezchybná spolupráce organizátorů s městským divadlem, firmou AVE Kolín, odborem dopravy městského úřadu, zajistila včasnou výstavbu příslušných podií, dovoz potřebných židlí a dalších, pro akci nezbytných věcí, např. dopravního značení apod. V pondělí 7. září byla již od dopoledních hodin obloha nad Kolínem všelijaká, přesto se však zdálo, že odpoledne by pršet nemuselo. Od 12,30 hod začal v obřadní síni kolínské radnice tradiční slavnostní akt, při kterém předal ředitel Sekce rozvoje a plánování schopností Ministerstva obrany ČR, brigádní generál Ing. Pavel Adam, zastupující zde náčelníka generálního štábu, některým vojákům Aktivních záloh Armády ČR čestný odznak štábního kapitána Václava Morávka. Již před 13. hodinou se začali před budovu městského divadla sjíždět pozvaní hosté a pro organizátory nastávala tradiční předstartovní horečka, která úspěšně skončila krátce před druhou hodinou odpolední. To již byla, po zastavení dopravy, nastoupena před Morávkovou pamětní deskou jak Městská hudba Františka Kmocha s dirigentem Miloslavem Bulínem, tak vojáci Aktivních záloh a na tribunce i pódiu seděli významní účastníci.


Kromě těch, kteří jsou uvedeni níže v popisu lošanské akce, byli v Kolíně ještě přítomni: 1. místopředsedkyně Poslanecké sněmovny PČR, Ing. Jaroslava Jermanová, zástupce ředitelky Diplomatického protokolu Ministerstva zahraničních věcí ČR JUDr. Jan Čížek, náměstek hejtmana Stč. kraje Mgr. Karel Horčička, náčelník Vojenské kanceláře prezidenta ČR, generálmajor Ing. Rostislav Pilc, již výše zmíněný brigádní generál Ing. Pavel Adam, armádní generál v.z. Ing. Jiří Šedivý, velitel Posádkového velitelství Praha, plukovník Ing. Milan Virt a ředitel Památníku Lidice, JUDr. Milouš Červencl. Po krátkém slovním úvodu moderátorů, Dominiky Paškové a Zdeňka Junáka, který zřejmě zmaten vzdáleným zvukem jinde letících nadzvukových letadel, zpochybnil úspěšný přelet jim již avizovaných bojových letounů z Čáslavi slovy: „... letadla jsme slyšeli, ale neviděli ...,“ se však tato, přesně ve 14,00 hod nad Kolínem objevila. Zase, stejně jako loni, to však nebyly Gripeny, ale dva bojové letouny L159, které nadto letěly opravdu hodně vysoko. Po následném představení významných účastníků a komentovaného aktu pokládání věnců a kytic pod Morávkovu pamětní desku, komentováním se rozumí jmenovité představení konkrétních osob, které doprovázely věnec či kytici, které nesl voják Čestné stráže Armády ČR, přišlo na řadu vystoupení představitele Společnosti Václava Morávka.


Proslov Jiřího Buřiče byl výhradně věnován již výše zmíněné postavě našeho protinacistického odboje, četaři aspirantovi Janu Smudkovi, plukovníkovi in memoriam (celý proslov zde). Pak se nad Kolínem rozezněly zvony z chrámu sv. Bartoloměje a z reproduktorů před obchodní akademií zazněl úvod 2. věty Novosvětské symfonie Antonína Dvořáka. Do této skutečně emotivní atmosféry pak moderátoři přečetli jména a krátká životní data některých českých a ve své době československých bojovníků proti totalitním režimům 20. století (všechna jména zde). V následném bloku proslovů se u mikrofonu postupně vystřídali: 1. místopředsedkyně Poslanecké sněmovny PČR, Ing. Jaroslava Jermanová, místopředsedkyně Senátu PČR, Mgr. Miluše Horská, místopředseda vlády ČR, MVDr. Pavel Bělobrádek, armádní atašé Velvyslanectví USA, plukovník John Burbank, kolínský zastupitel Ing. Jan Hora (proslov zde) a konečně, bohužel již za počínajícího deště, starosta města Mgr. Vít Rakušan.


Po střelbě tří čestných salv do skladby Johna Newtona „Amazing grace,“ byla kolínská akce za přetrvávajícího deště zakončena těmito slovy moderátorů: „Vážené dámy, vážení pánové, na úplný závěr dnešního pietního aktu zazní státní hymny Slovenské a České republiky. Ti, na které jsme dnes vzpomínali a jejichž životy končily na nacistických nebo komunistických popravištích, umírali nezřídka se slovy o své vlasti, Československé republice, na rtech. Dovolujeme si Vám připomenout, že před 73 lety, 30. června 1942, podplukovník, dnes in memoriam generálmajor Josef Mašín, před svou smrtí na kobyliské střelnici zvolal do výstřelů pušek nacistických katů:„Ať žije Československá republika!“ Náš život se však v letech 1989 až 1993 ubíral poněkud jiným směrem a tak Československá republika již neexistuje. Existují však dvě samostatné republiky, Slovenská a Česká. Poslechněme si tedy hymny obou svobodných a demokratických států, které zahraje Městská hudba Františka Kmocha pod taktovkou Miloslava Bulína.“


Jak je v textu tohoto článku napsáno již výše, rozpršelo se už v závěru kolínského pietního aktu při proslovu starosty Rakušana, což bylo krátce po třetí hodině odpolední v pondělí 7. září 2015. Většina účastníků se ukryla pod deštníky, hudebníci z Městské hudby Františka Kmocha dílem pod stromy u Komenského parku a dílem ve vchodových prostorech budovy Obchodní akademie. Na dešti zůstali stát jen vojáci, kterým počasí nesmí vadit. Pak se přeci jen déšť zmírnil a tak závěrečné státní hymny zahrála Kmochova dechová hudba pod taktovkou Miloslava Bulína v plné sestavě, zčásti však skytá pod stromy. Při přesunu účastníků z Kolína do Lošan, jel jsem v osobním voze, se však rozpršelo tak, že na čelním skle nestačily na řinoucí se vodu ani stěrače, pracující na plný výkon. Prudký přívalový déšť pokračoval i v samotných Lošanech s tím, že potemnělá šedá obloha neslibovala žádné zlepšení už tak špatné situace. Částečně chráněn před deštěm dámským deštníkem, vypůjčeným od manželky, jsem se z místní restaurace „Maštal“ přemístil k pomníku pod chatrný zvukařský přístřešek a pomocí mikrofonu jsem přítomným účastníkům, schovávajícím se jak pod stromy a deštníky, tak i v autech a autobusech oznámil, že z důvodu nepříznivého počasí, se pietní akt u pomníku Josefa Mašína ruší. To už však déšť slábnul a v dáli za mými zády, na což jsem byl upozorňován hlasitými výkřiky některých přítomných, se začala vyjasňovat i obloha. Ač jsem si v té chvíli připadal jako král z filmové pohádky „Pyšná princezna,“ který v jedné chvíli prohlašoval, že „odvolává, co odvolal a slibuje, co slíbil,“ jsem po krátké chvilce zrušil svůj předchozí „rušící“ verdikt a vše se tak začalo schylovat k zahájení připraveného pietního aktu.

Vše pak „vypuklo“ s mírným, zhruba čtvrt hodinovým zpožděním. Mrzelo nejen mě osobně, ale určitě i mnoho dalších přítomných, že dost z významných hostů, přítomných na kolínském pietním aktu, se nakonec do Lošan nepřemístilo. Moderátoři, Dominika Pašková a Zdeněk Junák, tak přítomným postupně představili: místopředsedkyni Senátu Mgr. Miluši Horskou, místopředsedu vlády ČR, MVDr. Pavla Bělobrádka, senátorku Emílii Třískovou, senátora PhDr. Tomáše Grulicha, náměstka ministra spravedlnosti, Mgr. Vladimíra Zimmela, armádního generála Ing. Pavla Štefku, velvyslance Ukrajiny, Jeho excelenci Boryse Zajčuka s vojenským přidělencem, plukovníkem Serhii Moskaliukem, vojenské přidělence velvyslanectví Polska a Slovenska, plukovníky Jaceka Stece, respektive JUDr. Jána Goceliaka. Dále armádního atašé velvyslanectví USA, plukovníka Johna Burbanka spolu se slečnou Nooshin Soltani z politického odboru téže ambasády. Vedle ředitele Vojenského historického ústavu, plukovníka Mgr. Aleše Knížka, byli přítomni i předseda Českého svazu bojovníků za svobodu, plukovník Ing. Jaroslav Vodička s JUDr. Dagmar Raupachovou, podplukovník Mgr. Jan Melša z Generální inspekce bezpečnostních sborů, ředitel KVV Stč. kraje, podplukovník Ing. Roman Tkačík, místopředseda Sdružení bývalých politických vězňů, Ing. Jiří Línek, zástupci Československé obce legionářské, vedeni Mgr. Filipem Procházkou. Posledně jmenovaného pána v Kolíně doprovázel jeden z mála dosud žijících účastníků pražského povstání v květnu 1945, plukovník Antonín Štícha. Do Lošan také dorazili zástupci Spolku Pocta Mašínům, pp. Miroslav Šmejkal a Pavel Pavlovský i zástupce Vojenské policie z Tábora, major Ing. Petr Křivda.


Po představení přítomných a položení věnců a kytic k Mašínovu pomníku, následoval blok proslovů, který zahájil senátor PhDr. Tomáš Grulich (proslov zde). Poté k přítomným promluvila slečna Nooshin Soltani z velvyslanectví USA. Její proslov, stejně jako v Kolíně, bezchybně simultánně tlumočila moderátorka Dominika Pašková. Po krátkém, ale jako obvykle emotivním proslovu JUDr. Dagmar Raupachové, která je příbuznou parašutisty Jana Kubiše, promluvil starosta obce Lošany, Miroslav Jelínek. Blok projevů pak ukončilo vystoupení paní Sandry Mašínové, která, stejně jako v letech předchozích, přečetla přítomným dopis (celý text zde) sourozenců Josefa a Zdeny Mašínových, syna a dcery podplukovníka Josefa Mašína, generálmajora in memoriam. Lošanský program tak dospěl ke svému závěru, kdy po reprodukované skladbě Amazing grace s třemi salvami, vystřelenými vojáky Čestné stráže Armády ČR, zazněly státní hymny Slovenské a České republiky.