www.bojovnici.cz :: odbojové skupiny i jednotlivci

V závěru roku 2014 jsem od jedněch místních nejmenovaných novin dostal několik otázek, spojených s událostmi listopadu 1989, na které jsem s malým zdržením odpověděl. Když se blížilo datum vydání otázek a mých odpovědí, bylo mi z redakce oněch nejmenovaných místních novin oznámeno, že z rozhovoru musí být vypuštěna odpověď pod č. 3). Protože jsem s tím nesouhlasil a druhá strana na vypuštění trvala, rozhodl jsem se nakonec nedat souhlas s vydáním všech mých odpovědí (celého článku). Nyní je tedy v plném znění zveřejňuji zde. K onomu cenzurnímu zákroku, který není v Kolíně žádnou výjimkou dodávám, že místní novodobí cenzoři se tak dopouštějí porušení Ústavy ČR, neboť v čl. 17 Základní listiny práv a svobod, která je součástí Ústavy, je kromě jiných zaručena svoboda projevu a právo vyjadřovat názory libovolným způsobem a je zde také konstatována nepřípustnost cenzury. A ti kteří v Kolíně necenzurují, ale až trapně zneužívají svůj tiskový monopol a z hlasu lidu dělají níže zmíněný hlas hovězí, by si měli pamatovat slova Alberta Einsteina, že „...... Žádný cíl není tak vysoký, aby ospravedlnil nečestné metody nebo způsoby, kterými byl dosažen ......“

A nyní již položené otázky a mé odpovědi.

Jaké byly, prosím, Vaše aktivity a jak jste se dostal do víru dění?
Jaké emotivní chvíle se Vám při vzpomínce na „listopad“ nejvíce nebo nejčastěji vybaví?
Ohlédnete-li se 25 let nazpět a porovnáte tuto dobu a její ideály se současností, jste spokojený, nebo je Vám z dalšího vývoje událostí spíše smutno?
Čemu se věnujete nyní?

1) Podzim roku 1989 byl pro mně překvapivý. Ještě v dubnu téhož roku jsem se díky volejbalové výměně mezi oddíly TJ Agro Kolín a jedním klubem z tehdejšího Západního Berlína dostal ke smutně proslulé Berlínské zdi. Ani náhodou nikoho z nás, kteří jsme tehdy v Berlíně byli, nemohlo napadnout, že tato sovětsko komunistická příšernost do půl roku padne. Stalo se tak a poté i u nás padl, vlastně nepadl, nýbrž chcípnul socialisticko komunistický režim .......... Strýcem mé matky byl JUDr. František Soukup, jeden z tzv. „Mužů 28. října 1918“ a pravověrný sociální demokrat. Po 17. listopadu 1989 jsem se tedy logicky začal zajímat o to, jak tuto stranu, tedy sociální demokracii, obnovit i v Kolíně. Dostal jsem se tehdy do kontaktu s pp. Romanem Holátem, Karlem Víznerem, Jiřím Kmochem a dalšími. Ve spolupráci s tehdejším prozatímním předsedou ČSSD, Ing. Slavomírem Klabanem, který v kolínském Družstevním domě vystoupil již koncem listopadu, možná začátkem prosince 1989, se celkem bezproblémově podařilo sociální demokracii v Kolíně obnovit. Od počátku zde však spolupráce velmi skřípala. Nemám na tu dobu a tehdejší poměry v místní ČSSD vůbec dobré vzpomínky. Nicméně na jaře 1990 jsem byl na obnovovacím sjezdu ČSSD dokonce zvolen do jejího ústředního výkonného výboru. Od počátku jsem však v tehdy značně rozpolcené straně stál za tehdejším místopředsedou, Rudolfem Battěkem. Po jeho teatrálním vyloučení z ČSSD, které bylo tři roky poté zrušeno, jsem z této strany odešel i já. Mezi tím se v Kolíně podařilo dát dohromady volební sdružení s názvem Demokratický blok města Kolína, který na podzim roku 1990 výrazně zvítězil v prvních komunálních volbách a já jsem se poté stal, byl jsem na ustavujícím zasedání městského zastupitelstva zvolen tajemníkem městského úřadu.

2) Opakovaně jsem byl překvapován množstvím lidí, kteří se scházeli na pražských demonstracích a to jak na Václavském náměstí, tak na Letenské pláni. Kolínské demonstrace, ostatně nebylo jich mnoho, jsem sledoval spíše zpovzdálí. Když jsem pak viděl různé komunistické kreatury, členy Lidových milicí a absolventy VUMLu (večerní univerzita marxismu leninismu), kteří s nadšením na tato místní shromáždění chodili, mnohdy i se státní vlajkou v čele, bylo mi jasné, že toho já se účastnit nebudu. Stejně, asi jako většina tehdejšího národa, jsem obdivoval Václava Havla, kterého jsem do té doby znal jen podle jména a ve spojení s Chartou 77. První citelné, ba zásadní zklamání z této i mnou falešně obdivované osoby listopadu 1989, se dostavilo při jeho prvním vystoupení z balkonu na 3. nádvoří Pražského Hradu po zvolení prezidentem Československa. Čekal jsem tehdy, na ten den, 29. prosince 1989, jsem si vzal dokonce dovolenou, abych vše mohl sledovat v televizi, že nově zvolený prezident řekne něco úplně jiného než, pamatuji-li si dobře, že dovede republiku k prvním demokratickým volbám s čistou tváří. Měl přeci říci něco o komunistech, kteří nám 40 let srali na hlavu, jinak se to formulovat nedá a dělali si co chtěli, bez ohledu na respekt k minulosti, vžitému i mezinárodnímu právu atd. Oni to byli, kteří tuto zemi zdevastovali ekonomicky i morálně. Za to, že jsme se nevypořádali s komunistickou minulostí, což nás tíží dodnes a bude tížit ještě velmi dlouho, může výrazně právě Václav Havel a samozřejmě nejen on sám.

3) Smutný jsem z toho, kolik polistopadová doba vyprodukovala gaunerů a lidí bez jakékoliv cti a smyslu pro fair play jak na celostátní, tak i na komunální úrovni. Lidí, využívajících ve svůj osobní prospěch možnosti, spíše však slabosti demokracie, např. zneužíváním tiskového a informačního monopolu v místě svého působení, spojeného s odporným pozůstatkem minulosti, cenzurou, skrývanou za kouřovou clonu státního, městského či v obecném slova smyslu veřejného zájmu, případně dušováním se vlastníků tiskového monopolu o jejich „grossovsky“ křišťálově čistém podávání objektivních informací. Pro konkrétní případy se jistě nemusí chodit daleko. Po takové „objektivní“ mediální masáži se chce zopakovat slova některých kriticky uvažujících lidí minulosti, že častokrát vzývaný hlas lidu není v konkrétních případech, volby nevyjímaje, hlasem božím, nýbrž hlasem hovězím.

4) Čemu se nyní věnuji? Hlavně historii protinacistického a protikomunistického odboje. Dokladem toho může být funkční Společnost Václava Morávka, které mám tu čest již více jak deset let předsedat.

best replica watches https://www.timereps.org