www.bojovnici.cz :: odbojové skupiny i jednotlivci


Článek




Trapnost



08.10.2013 (21:54)
Současná diskuze okolo plakátů lídra kandidátky TOP 09 ve Zlínském kraji, Petra Gazdíka na straně jedné a manželkou zesnulého prvotřídního herce Jiřího Kodeta, Soňou, na straně druhé, je docela zajímavá a zábavná.

„Nemáte souhlas ani mého manžela ani nikoho z jeho blízkých. Troufám si tvrdit, že jediný, kdo má právo při své kandidatuře použít jeho jméno, je osoba, která s ním prožila téměř 40 let v dobrém i zlém. Nemyslím si, že touto osobou jste Vy,“ napsala podle některých internetových serverů Kodetová v otevřeném dopise. Gazdíka vyzvala, aby jméno jejího manžela, který zemřel v roce 2005, z propagačních materiálů odstranil. Petr Gazdík měl posléze prohlásit, že tak učiní, i když se snažil zajistit si souhlas režiséra filmu Pelíšky Jana Hřebejka k použití známého balkónového výkřiku v podání Jiřího Kodeta: „Proletáři všech zemí vyližte si prdel!“ „Pokud se to paní Kodetové dotýká, dopisem se jí omluvím a plakáty stáhnu,“ řekl Petr Gazdík.

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 78 kB)Foto Luděk Kovář, Wikimedia Commons
Vím, že paní Kodetové vadí hlavně podpis jejího zesnulého manžela, použitý na plakátech pod citací věty o proletářích, kteří si mají ..... atd. Zajímavá a možná i zábavná jsou ale slova Petra Gazdíka o tom, že se pokoušel zajistit si souhlas režiséra filmu Pelíšky s použitím výše zmíněné věty. Zajímavost a zábavnost tkví v tom, že na straně č. 70 knihy Miloslava Švandrlíka s názvem „Ještě máme co jsme chtěli“, kterou v roce 1991 vydalo nakladatelství Alexandra Tomského „Rozmluvy“, líčí autor pod pseudonymem Kefalín průběh své někdejší návštěvy u herce a naivního malíře Josefa Hlinomaze. Na Kefalínovu otázku, aby mistr čtenářům časopisu Květy prozradil na čem že nyní pracuje, Josef Hlinomaz odpověděl takto: „Čtenáři by měli radost, ale mne i vás by nejspíš zavřeli. Vlastně docela určitě. Já totiž teď maluju velice důležitej obraz s výrazným filozofickým podtextem. Bude to vyvrcholení mého celoživotního snažení. Jedno z největších pláten, jaký jsem kdy namaloval. A bude se jmenovat Proletáři všech zemí, jděte do prdele!“

Film Pelíšky byl natočen v roce 1999, tedy osm let po vydání v předchozím odstavci zmíněné knihy. Lze tedy jen doufat, že režisér Hřebejk měl souhlas Miloslava Švandrlíka k použití oné věty, protože se té knižní z roku 1991 velmi podobá. Vlastně se obě překrývají. Ale vůbec to tak nemuselo být, protože Miloslav Švandrlík, alias Kefalín byl určitě jiná třída než např. Zdeněk Svěrák nebo paní Kodetová a tak mu ona věta z filmu Pelíšky určitě nevadila. Mimochodem Zdeněk Svěrák se svým zapojením do diskuzí okolo slaboduchých slov metelesku blesku ze stejně slaboduchého filmu „Marečku, podejte mi pero,“ jen ztrapňuje a připomíná tak svojí nijak slavnou éru tvůrce socialisticko komunistických filmových blbin. Poslední věta však není v žádném případě myšlena jako obhajoba současné české filmové tvorby. Ta bohužel klesla ještě podstatně níž než ta z období normalizace.
Pavel Pobříslo
 

Článek by neměl být publikován bez vědomí vydavatele eZinu
www.bojovnici.cz :: odbojové skupiny i jednotlivci