„V TOMTO DOMĚ SE DNE 1. 4. 1913 NARODIL FRANTIŠEK PELTAN, ČLEN VOJENSKÉ ORGANIZACE OBRANA NÁRODA, OPERÁTOR VYSÍLAČKY SPARTA II. ZEMŘEL PO BOJI S GESTAPEM 20. 7. 1942“.
Pamětní deska Františka Peltána v ulici 9. května v Jindřichově Hradci
Četař František Peltán, hrdina protinacistického odbojePříběh radiového spojení mezi domácím a zahraničním odbojem, na kterém se František Peltán tak zásadně podílel, začíná již předvečer německé okupace, tedy 14. března 1939. Tento den tajně odletělo 11 zpravodajských důstojníků, v čele s přednostou 2. zpravodajského oddělení Hlavního štábu Čs. armády plukovníkem gšt. Františkem Moravcem, letadlem holandské společnosti KLM do Velké Británie. Na palubě tohoto letadla však k pozdější škodě chyběli plukovník Josef Růžek, největší odborník předmnichovské republiky na kryptoanalýzu, luštění a tvorbu šifrovacích systémů a Ing. Jan Budík smluvní zaměstnanec Zpravodajského oddělení, specialista na agenturní radiospojení. Kritériem výběru byla dle vzpomínek Františka Moravce znalost nejdůležitějšího agenta československých zpravodajců, pracovníka drážďanské pobočky Abwehru Paula Thümmela známého pod kódovým označením A-54 (3). Faktem však je, že mezi plukovníkem gšt. Moravcem a plukovníkem Růžkem existovaly vážné osobní neshody a Ing. Budík nabídku k emigraci odmítl z důvodu obav o rodinu. Následující den, 15. března 1939 německá vojska okupovala okleštěné Československo a byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Takřka od prvních hodin okupace však začal vznikat i protinacistický domácí odboj. První v řadě stáli profesionální zpravodajci, kteří nebyli vybráni do Moravcovy skupiny. Tito bývalí příslušníci pátrací sekce 2. oddělení Hlavního štábu, František Fárek, Antonín Longa a Alois Čáslavka si říkali Konšelé, též Tři konšelé (4).
Poznámky
(1) Od roku 1923 do roku 1927 sloužil u dělostřeleckého útvaru v Českých Budějovicích a od roku 1927 do roku 1928 v Jindřichově Hradci.
(2) V opisu Peltánovo Kmenového listu č. 319/1933 se uvádí LR 5-14. Správný opis má nejspíš mít podobu LRS-14. Číselné kódování leteckých radiových stanic: 5 – Malacky, 14 – Brno.
(3) Agent A-54 Paul Thümmel. Pracovník drážďanské pobočky Abwehru (hlavní důvěrník). Nositel zlatého odznaku NSDAP. První kontakty s československými zpravodajskými službami navázal již v roce 1932, kdy nabídl placenou spolupráci zpravodajskému důstojníkovi 1. čs. divize. Současně však budoval agenturní síť Abwehru na území Československa a organizoval akce s cílem proniknout do struktury 2. odd. HŠ, nebo unést důstojníka čs. zpravodajské služby. Při této činnosti byl na československém území poprvé sledován. Od roku 1933 byl zanesen do evidence druhého oddělení hlavního štábu. V únoru 1936 dodal první zprávu poté, co Fr. Moravec potvrdil zájem o Thümmelem nabídnutou spolupráci. Při jedné ze svých návštěv v ČSR podepsal 14. 7. 1937 písemný závazek spolupráce. Svou činnost ve prospěch ČSR prováděl ze zištných důvodů a zároveň vedl kontrašpionáž v oddělení III. F německého Abwehru. V roce 1940 se v důsledku eskalace bojových operací jeho možnosti jak předávat zprávy zúžily a proto Moravec rozhodl o zapojení domácích odbojových organizací a využití jejich vysílaček. Spojením s Thümmelem byli pověřeni „Tři králové“ a vzhledem k dobré znalosti němčiny konkrétně škpt. děl. Václav Morávek. Paul Thümmel byl z hlediska dnes dostupných informací téměř jistě úplatný agent operačního zastírání.
(4) Škpt. pěch. František Fárek, škpt. pěch. Antonín Longa, škpt. děl. Alois Čáslavka, pplk. gšt. Tomáš Houška. Vytvořili vlastní zpravodajskou síť a udržovali spojení se svým bývalým nadřízeným plk. gšt. Fr. Moravcem v Londýně ..... Škpt. pěch. František Fárek - zatčen 6. listopadu 1939. Po osvobození vrchní odborový rada MV. V 50. letech perzekvován. V roce 1975 vyšla jeho kniha vzpomínek „Stopy mizí v archivu“ ..... škpt. pěch. Antonín Longa - zatčen 14. prosince 1939. Po osvobození z pochodu smrti vstoupil do služeb CIC. 29. dubna 1945 vysazen Američany u Tachova. Od té doby nezvěstný ..... škpt. děl. Alois Čáslavka - zajistil odsun rodin Moravcových důstojníků (operace Transfer) a dále působil v této skupině ..... pplk. gšt. Tomáš Houška (specialista na wehrmacht) - umístěn jako zástupce ředitele Národního muzea. 14. 12. 1939 zatčen gestapem 21. prosince 1939 spáchal sebevraždu skokem z okna Petschkova paláce
Z členů bývalých parlamentních stran a několika osobností z okruhu spolupracovníků dr. Edvarda Beneše vzniklo tzv. PÚ (Politické Ústředí) (5), skupina levicových intelektuálů, svobodných zednářů, členů odborových organizací pošt a železnic vytvořila organizaci známou jako PVVZ (Petiční Výbor Věrni Zůstaneme) (6) a především z řad bývalých aktivních vojáků a záložníků vznikla vojenská ON (Obrana Národa) (7). Zatímco díky své profesní minulosti příliš viditelní Konšelé byli pozatýkáni již na konci roku 1939, zbývající tři organizace vytvořily na přelomu let 1939-40 společný koordinační orgán ÚVOD (Ústřední Vedení Odboje Domácího) (8). Jeho vedoucí osobností se stal člen PÚ, známý botanik Docent dr. Vladimír Krajina. Již v květnu 1939 se potkal s majorem gšt. Jaroslavem Hájíčkem ze skupiny Konšelé a po uzavření českých vysokých škol se plně zapojil do odbojové činnosti. Právě dr. Krajina na sebe vzal tíhu organizace a provozování rádiového spojení mezi domácím a zahraničním odbojem. Postupně se seznámil se šifrováním zpráv a dlouho měl jako jediný pod kontrolou šifrovací klíč. Komunikaci s československým exilem zajišťovala po technické stránce Spojovací skupina Zpravodajského oddělení vojenské odbojové organizace Obrana Národa (ON). Mimo kurýrního spojení, které bylo s postupem válečných let téměř znemožněno, Spojovací skupina poskytovala dr. Krajinovi radiostanice a především radisty. Ti se rekrutovali z řad bývalých vojenských radiotelegrafistů, ze zaniklých čs. aerolinií, ale i z řad radioamatérů. Velitelem Spojovací skupiny se stal podplukovník. gšt. Štěpán Adler (9), bývalý velitel telegrafního praporu č. 1 v Kutné Hoře. Právě pod jeho velením zde vyrostla elitní skupina radistů, jako byl četař František Peltán, kteří se dále setkávali a střídali v Ústředně cvičných radioelektrických stanic Praha, specializované na rádiový odposlech a zaměřování. Radiotelegrafisty, vybranými pro obsluhu vysílaček domácího odboje, označovaných souhrnně od roku 1941jako SPARTA I tedy na podzim 1939 byli :
1. por. André Regenermel (10)
2. por. Otokar Štorkán
3. rtm. František Franěk
4. rtm. Josef Babec
5. rtm. Josef Chaloupka
6. rtm. Václav Pohanka
7. rtm. Miloš Čapek
8. čet. Jindřich Klečka
9. čet. František Peltán
Poznámky
(5) PÚ - Politické ústředí - zahrnovalo široké politické spektrum (národní socialisté, sociální demokraté, lidovci, národní demokraté i agrárníci). V podstatě sdružovalo politiky předválečných parlamentních státotvorných stran a osobnosti „okolo Hradu“.
(6) Název se inspiroval vlasteneckým prohlášením z roku 1938. Manifest si kladl za cíl mobilizovat veřejnost proti německé agresi. Původní název byl "Odkazu presidenta Masaryka věrni zůstaneme".
(7) Obrana národa - vojenská odbojová organizace. Na jejím založení se podíleli příslušníci bývalé československé armády včetně zpravodajských důstojníků zaniklého 2. oddělení Hlavního štábu. Po celou dobu její existencemi řídili vysocí důstojníci zaniklé československé armády. Byla od samého počátku budovaná a řízená jako vojenská odbojová organizace. Během své existence byla cílem několika zásahů německých bezpečnostních složek, jejichž výsledkem byla postupná likvidace všech jejích struktur. V závěru války byla ze zbytků ON vytvořena velitelství Alex a Bartoš, která se významně podílela na Pražském povstání.
(8) ÚVOD - vytvořen na přelomu let 1939-40 jako zastřešovací orgán pro nejvýznamnější odbojové organizace (PÚ, PVVZ, ON), působící na území Protektorátu. ÚVOD nesjednocoval odboj v jednu organizaci, ponechával jim volnost v konání, ale zároveň je koordinoval. S podivem jeho nejrozsáhlejší složkou se stal bývalý outsider PVVZ, který měl největší slovo při sestavování programu ÚVODu- „Za Svobodu“, v němž se projevilo levicové smýšlení PVVZ. Ačkoli tedy byly ON a PVVZ co do velikosti významnější než PÚ, zastávalo PÚ vůči nim zvláštní pozici, neboť dr. Vl. Krajina (jenž měl sám o sobě i v PÚ zvláštní postavení) byl jedinou radiovou spojku se zahraničím. Tedy jedině on referoval o dění doma, politické situaci a žádostech odboje. I proto se dostal do střetu s vojáky, jelikož jeho zprávy do zahraničí se jim nezdály objektivní.
(9) pplk. gšt. Štěpán Adler - příslušník štábu Obrany národa, přednosta 5. oddělení - radiospojení. 7. 12. 1939 jej zatklo Gestapo v Praze. Byl vězněn nejprve v pankrácké věznici, poté v Berlíně, v Gollnowě u Štětína a v berlínské věznici Alt Moabit. Byl odsouzen za přípravu velezrady a spolčení s nepřítelem k trestu smrti a doživotní ztrátě čestných občanských práv. Popraven 7. 8. 1942 v Berlíně.
(10) Por. André Regenermel - narozen 31. března 1914 v Brooklynu. Zatčen gestapem 7. května. 1941, popraven 30. září. 1941 v Ruzyňských kasárnách. První americký občan popravený nacisty. Konstruktér „miniaturních“ vysílaček (stříkačky). Rtm. František Franěk – narozen 18. ledna 1912 v Dobřejovicích u Českých Budějovic. Od r. 1936 na Hl. voj. radiotel. stanici Praha Petřín (Vyhodnocovací rádiová sk. Hl. št. MNO). Zatčen gestapem 16. prosince 1939. V prosinci 1941 ve společném procesu s pplk. gšt. Š. Adlerem odsouzen k trestu smrti, který mu byl po odvolání změněn na 15 let žaláře. Po válce reaktivován, vystudoval elektrotechnickou fakultu UK a postupně v armádě dosáhl hodnosti plukovníka. Po odchodu do zálohy se podílel na vývoji barevných televizních kamer Tesla. Čet. Jindřich Klečka – narozen 7. dubna 1913 v Oselcích u Nepomuku. Zastřelil se 4. října 1941 při přepadení vysílačky gestapem, v budově jinonického akcízu na okraji Prahy.
Seznam v tomto pořadí sestavil ve svých poválečných memoárech dr. Krajina (11) a Ferry Peltán je v něm na posledním devátém místě. Pravděpodobně se nejedná o náhodu, protože na několika místech svých vzpomínek Krajina hovoří o Peltánovi jako o svém „náhradním radistovi“. O důvodech proč byl „odsunut do zálohy“ se můžeme dnes pouze dohadovat. Možná byl Ferry opravdu excelentní radista a Krajina si ho chránil pro horší časy, možná zde hrálo roli jeho důkladné zakonspirování a relativní nezávislost na rodině (měl jen dva bratry). Každopádně se již počátkem srpna 1939 domácímu odboji podařilo prostřednictvím rtm. Františka Fraňka navázat a udržovat oboustranné spojení s radiostanicí čs. zpravodajské expozitury ve Varšavě (krycí jméno MARIE). Přepravu těchto depeší mezi Varšavou a Londýnem zajišťovali svými rádiovými stanicemi Britové. V srpnu 1939 vzniklo v Paříži první československé zahraniční spojovací středisko (krycí jméno jeho radiostanice KAREL). Během září 1939 se v důsledku postupu německých vojsk radiostanice MARIE přesunula z Polska do rumunské Bukurešti, odkud navázala spojení s Prahou v noci z 30. září na 1. října 1939.
Základním nedostatkem radiového spojení v této době však byla absence přímého spojení s londýnským exilovým centrem a zejména s tamní zpravodajskou skupinou plukovníka gšt. Fr. Moravce. Tento závažný problém vyřešil až vznik Vojenské rádiové ústředny (VRÚ) ve Velké Británii. Její počátky spadají do září 1939, kdy radiotelegrafista rotmistr Karel Barva zahájil pokusný provoz rádiové stanice umístěné ve vile na londýnském předměstí West Dulwich. První oboustranné spojení s Paříží navázal rotmistr Barva 15. září 1939. V průběhu této doby rádiové stanice domácího odboje opakovaně marně usilovaly o dosažení přímého spojení s Londýnem či Paříží.rolex replica Po složitém předávání depeší prostřednictvím kurýrů se 7. listopadu 1939 podařilo poprvé navázat přímé rádiové spojení mezi domácím odbojem a Londýnem. Domácí stanici obsluhoval rtm. František Franěk, stanici umístěnou ve West Dulwich rtm. Karel Barva. O den později Vojenská rádiová ústředna zpravodajského odboru londýnského MNO odeslala do Prahy první depeši, kterou Praha úspěšně potvrdila. V březnu 1940 se VRÚ s pomocí Britů stěhuje do vhodnějších objektů ve Woldinghamu, kde zůstane dislokována až do konce války. Tato první etapa rádiového spojení se zahraničním exilem byla ukončena 16. prosince 1939 zatčením rotmistra Františka Fraňka a komunikace byla obnovena až 6. dubna 1940. V tomto období radiostanice domácího odboje odeslaly plných 1.080 depeší. Ferry Peltán zatím pracuje jako pomocný úředník v Ústavu pro choromyslné v Kateřinkách a žije rozpolcený život odbojáře. Na jedné straně se veřejně stýká se s bratrem Stanislavem, který poté, co byl jako rotmistr likvidované československé armády odsunut ze Slovenska, nastoupil službu jako úředník na protektorátním Ministerstvu obchodu a po tom co odmítl podepsat prohlášení o loajalitě, si koupil koloniální krámek na Hanspaulce. Chodí s dívkou, o které dnes víme pouze to, že jí říkal Jaruna a že pracovala ve Vaňhově rybárně na Václavském náměstí. Na straně druhé pomáhá seřizovat a opravovat radiostanice aktivním radiotelegrafistům ÚVODu. Jako spojka jim předává zašifrované depeše od dr. Krajiny a naopak jemu přináší přijaté zprávy.
V souvislosti s obnovením radiospojení s Londýnem vstupuje do osudu Ferryho Peltána legendární skupina Obrany Národa,Best Replica Watches „Tři králové“ (12). Její neoficiální velitel podplukovník Josef Balabán se po zatýkání na konci roku 1939 stal zástupcem ON v ÚVOD a záhy se zde dostal do konfliktu s dr. Krajinou, který měl jako jediný k dispozici šifrovací klíč (Věra) a disponoval skupinou radistů s poměrně velkým počtem radiostanic (13). Josef Balabán měl oprávněné podezření, že Vladimír Krajina depeše od vojáků z ON v určité míře cenzuruje, upravuje a v některých případech i parafuje svým jménem. Balabán také spatřoval ohromné riziko v profesním zvyku „vědce“ Krajiny, který veškerou korespondenci SPARTY I archivoval. V reakci na jeho stížnost ministr národní obrany exilové vlády v Londýně, generál Sergěj Ingr pověřil, v depeši přijaté 30. dubna 1940 radiostanicí SPARTA I, podplukovníka Josefa Balabána odpovědností za radiotelegrafní službu. Doc. Krajina však ve své odpovědi pro Londýn ostře protestoval (naznačil, že by se mohl odebrat na neurčitou dobu na odpočinek), svou pozici obhájil a zůstal nadále v čele radiotelegrafické skupiny ÚVOD. Tato rozepře měla za následek snahu „Tří králů“ o vytvoření nezávislého rádiového spojení, v němž bude hrát roli „Čtvrtého ze Tří králů“ právě „záložní radista“, nenápadný pomocný úředník František Peltán. Krajinovu vysílačku SPARTA I v druhé etapě provozu obsluhovali por. André Regenermel, bankovní úředník a bývalý vojenský radiotelegrafista Bedřich Škopek (14), čet. Jindřich Klečka a elektromontér Václav Štulík (15). Neocenitelné služby při předávání depeší, přemisťování a ochraně vysílačky poskytoval holič a kadeřník František Mázl (16), jako spojky a pomocné šifrantky pracovaly i snoubenka André Regenermela Milena Šeborová (17) a manželka Jindřicha Klečky Božena Klečková (18). „Zabezpečovací činnost“ se stala pro stále intenzivnější provoz SPARTY I zcela nezbytnou. Jen za rok 1940 bylo touto cestou odesláno 8 645 depeší a zdálo se, že i příštím v roce půjde vše stejně hladce.
Poznámky
(11) KRAJINA, Vladimír: Vysoká hra. Vzpomínky. EVA, Praha 1994
(12) Tři králové - zpravodajská a sabotážní skupina Obrany národa tvořená pplk. děl. Josefem Balabánem, pplk. děl. Josefem Mašínem a škpt. děl. Václavem Morávkem. Skupina se zaměřovala na sběr zpravodajských informací, přípravu a provádění sabotážních a diverzních akcí. Zároveň se podílela na udržování spojení s československou exilovou reprezentací.
(13) Radioskupině, vedené plk. gšt. Št. Adlerem se podařilo zajistit přibližně dvacet rádiových stanic odvezených Konšely a Ing. J. Budíkem z konspirační vily 2. oddělení Hlavního štábu, od radioamatérů jakým byl např. i rtm. Fr. Franěk (OK1FR), který pro odboj sestavil 13 rdst a nakonec přímo od výrobce, firmy Microphona. Několik rádiových stanic bylo dopraveno rovněž z Velké Británie přes Polsko.
(14) Bedřich Škopek - narozen 9. ledna 1915. Vojenský radiotelegrafista vz., bankovní úředník a známý veslař pražské Slávie. Zatčen gestapem 9. května 1941, zastřelen 30. 9. 1941 v Ruzyňských kasárnách. Krycí jméno Bedřich Hodan.
(15) Václav Štulík – narozen 5. září 1913. Elektromontér, bratranec Jindřicha Klečky. Zatčen gestapem 9. 5. 1941, zastřelen 30. září 1941
v Ruzyňských kasárnách.
(16) František Mázl – narozen 1. ledna 1911 v Činěvsi u Městce Králové. Zatčen gestapem 8. května 1941, zastřelen 1. října 1941 v Ruzyňských kasárnách.
(17) Milena Šeborová – narozena 18. října 1917 v Praze. Zatčena gestapem 12. května 1941, do konce války vězněna v KT Ravensbrück. V únoru 1948 zatčena a 27. září 1949 odsouzena v procesu s doc. Vl. Krajinou k 5 letům těžkého žaláře. Emigrovala do USA, kde 14. prosince 2000 zemřela.
(18) Božena Klečková – narozena 21. února 1920 v Příbrami. Za Jindřicha Klečku se provdala 5. července 1939. Zatčena gestapem 7. května 1941, do konce války vězněna v KT Ravensbrück.
Bezpečná „jízda na tygrovi“, kterou provoz ilegálních vysílaček bezesporu byl, však nemohla trvat věčně. Smyčka okolo vysílačky SPARTA I se začala stahovat již 22. ledna 1941, kdy byl zatčen bývalý četnický strážmistr Vojtěch Vrňata (19), který jako spolumajitel fy Jarolímek - mezinárodního zasilatelství, doprovázel na Balkán zásilky expedičního oddělení semtínské Explosie. Tato práce mu poskytovala věrohodné krytí, pod kterým mohl jako kurýr podplukovníka Balabána předávat zásilky expozituře čs. zpravodajců v Bělehradě. Zde se však setkal s konfidentem gestapem Jiřím Divišem (20) a po návratu do Protektorátu byl zatčen. Naoko přijal nabídku ke spolupráci a byl propuštěn jako volavka. Tuto situaci Balabánovi oznámil, avšak bez odpovídajících výsledků byl opět zatčen a umístěn do cely s Jiřím Divišem. Diviš z Vrňaty vylákal jméno inspektora ČSD Ctibora Trägera, ten byl zatčen a při intenzivním výslechu upozornil na „konspirační byt u obchodníka se smíšeným zbožím v Hodkovičkách“. Byt patřil Antonínu a Františce Krotilovým. Krotilovi byli rodiče Boženy Klečkové, manželky radisty čet. Jindřicha Klečky a jejich byt začal být sledován agenty gestapa. Úsilí „Třech králů“ o vybudování samostatného radiospojení, nezávislého na dr. Krajinovi, bylo na jaře 1941 konečně korunováno úspěchem. Josef Balabán k tomu využil právě „záložního“ radistu SPARTY I, čet. Františka Peltána. Přímé svědectví se sice nedochovalo, je však pravděpodobné, že Balabán znal všechny Krajinovo radisty, tedy i Peltána osobně. Nasvědčuje tomu i skutečnost, že po březnu 1939 právě on vyslal do zahraničí pět dalších radistů (21), kteří se stali kvalifikovanými obsluhami radiostanic jednotlivých expozitur a později i samotné VRÚ. Pro tento dvojitě (před okupanty i dr. Krajinou) zakonspirovaný úkol se pplk. Balabánovi téměř po roce nakonec podařilo získat nový šifrovací klíč, radistu i vysílačku. 28. března 1941 tak Ferry Peltán odesílá do Londýna zašifrovanou depeši, koncipovanou pplk. Balabánem a škpt. Morávkem. Jejím textu se objevila věta, jasně poukazující na důvod této duplicitní radiostanice označované jako SPARTA II: „Zdvojuji spojení zřízením garnitury, o níž Šíp (22) není a nebude informován“. Odpověď z Londýna přijatá Peltánem pak touto novou situací vyjadřuje jasný souhlas: „Nyní spojení VAR (23) nám umožní býti v přímém styku bez cizích a postranních zásahů a kontroly“. Samotný Vladimír Krajina se s touto situací až překvapivě snadno vyrovnal o čemž později napsal ve svých vzpomínkách24: „Dodatečně uznávám, že muzikanti (24) z ON právem i přede mnou utajovali svoje vlastní rádiové spojení s Anglií i to, že k tomu využívali některých našich radiotelegrafistů“. Spoluprací s „Třemi králi“ se Ferry Peltán plně zapojil do nebezpečné hry s gestapem a Funkabwehrem (25) a vše nasvědčuje tomu, že mezi ním a především škpt. Václavem Morávkem vznikl vysloveně přátelský vztah. Naznačuje to i skutečnost, že den před prvním vysíláním SPARTY II se policejně přihlásil do původně Morávkova bytu v ulici Pod Terebkou v Nuslích.
Jaro 1941 vypadalo pro domácí odboj a konkrétně „Tři krále“ velmi nadějně, avšak již 22. dubna došlo ke katastrofě, byl zatčen podplukovník Josef Balabán (26). Dne 7. května pak následoval další úder, přijímače Funkabwehru zaměřily ilegální rádiovysílač v prostoru Hodkovičky. V 19,00 hod je domek manželů Krotilových přepaden gestapem. Jindřich Klečka je jen o několik metrů dál v domku Marie Hercíkové, kde připravoval zde uschovanou náhradní radiostanici. Tentokrát mu ještě bude přát štěstí a v noci gestapu unikne. V průběhu domovní prohlídky přichází ve 20,00 hod do domku Krotilových další radista SPARTY I, poručík André Regenermel. Je okamžitě zatčen a při osobní prohlídce jsou u něho nalezeny zašifrované depeše, které mu předal František Mázl. Zde si s André Regenermelem osud nepěkně zahrál. Podle vzpomínek jeho sestry měl depeše od Mázla již odpoledne předat na Karlově náměstí právě Ferrymu Peltánovi. Ten se však na schůzku nedostavil a tak Regenermel nešel se svou snoubenkou do kina, ale vydal se místo Peltána do Hodkoviček. Ten den Ferry Peltán uniká gestapu poprvé a na rozdíl od přítele Jindřicha Klečky to není naposled. Regenermel (27) je na gestapu okamžitě podroben krutému výslechu, během něhož přiznává, že depeše dostal od spojky Františka Mázla. Reakce úředníků gestapa je rychlá a již následující den, tedy 8. května je František Mázl zatčen ve svém bytě. Při domovní prohlídce byly nalezeny radiosoučástky a zašifrované i nezašifrované depeše. Série nešťastných náhod nebrala konce a tak do prohledávaného bytu vstupuje další radista, Václav Štulík. Při osobní prohlídce u něj byly nalezeny dvě občanské legitimace, v jeho bytě radiostanice britské výroby a další šifrované zprávy. Výsledkem zásahu v Hodkovičkách bylo zatčení deseti odbojářů z okruhu SPARTY I, zabavení dvaceti radiostanic a několika nezašifrovaných i již zašifrovaných zpráv. Na jejich základě kryptologové Funkabwehru prolomili šifrovací klíč VĚRA a další korespondence s Londýnem přestala být pro gestapo a Abwehr (28) tajemstvím. Bohužel do hledáčku gestapa se dostal i František Peltán. Trýzněný František Mázl vypověděl, že před několika dny u něj v bytě seřizoval zde uschovanou radiostanici neznámý důstojník. Jméno neznal, popsal však umístění jeho bytu v Nuslích. Jednalo se o Ferryho Peltána a jeho byt po Václavu Morávkovi v ulici Pod Terebkou č. p. 1238. Likvidace SPARTY I přišla v nejmíň vhodnou dobu, dá-li se to tak vůbec říci. Zbývající dva ze „Tří králů“, pplk. Josef Mašín a škpt. Václav Morávek měli důležité informace o chystaném napadení Sovětského svazu, které potřebovali co nejrychleji odvysílat. Oni a především Ferry si jasně uvědomovali možnost, že Peltánův byt může být pod kontrolou gestapa, vědomě však toto riziko podstoupili a v úterý 13. května 1941 v 19,00 hod SPARTA II začala z bytu v ulici Pod Terebkou vysílat.
Po krátké chvíli se ozval zvonek. Za dveřmi byla početná přepadová skupina pražského Gestapa. Peltán ještě odvysílal zprávu o jejich tragické situaci „Jsme přepadeni, obklíčili nás……“ a všichni začali urychleně ničit veškeré depeše a vysílačku. Mašín jako velitel se rozhodl proti gestapákům bránit. Prudce rozrazil dveře, vystřelil a zasáhl do břicha krim. taj. Mischkeho. Mezitím Mašína kryl střelbou ze dveří Morávek, který poranil dalšího gestapáka. Vzápětí gestapák Jäger zasáhl Mašína a ten se skácel na rohožku. Morávkovi však naneštěstí selhala jeho armádní 9 mm pistole vz. 24 a na Mašína se vrhli gestapáci Jäger, Clemens a Fleischer. Při rvačce upadl Mašín ze schodiště, při při pádu si zaklínil nohu mezi zábradlí, a zlomil si ji v bérci. Zraněný Mašín se pokusil zastřelit, v tom mu však bylo zabráněno. Svou pistoli svíral v ruce tak pevně, že teprve když mu gestapáci prostřelili zápěstí, jeho sevření povolilo. Morávek přibouchl dveře a gestapáci se je pokoušeli rozbít sekyrou. Morávek s Peltánem zatím uvázali ocelové uzemňovací lanko k noze těžkého otomanu a spustili se po něm ze čtvrtého patra dolů do zadního traktu domu. Morávek si o uzlík na lanu nařízl prst, který si později musel stejně uříznout a Ferry Peltán si při prudkém dopadu těžce pohmoždil obě nohy. Oba přelezli plot a utíkali směrem k Tylovu divadlu. Svým pronásledovatelům unikli tak, že naskočili do jedoucí tramvaje č. 14. Morávek v další zatáčce kde tramvaj zpomalila, vyskočil, Peltán zůstal a dojel až na konečnou. Kde konkrétně našel útočiště není dodnes jasné, podle známé knihy „Tři kontra gestapo“ (29) se prý skrýval u kamaráda. Těžce zraněný Josef Mašín byl převezen sanitkou do SS lazaretu v Podolí. Ve středu 14. května ve 02,00 hod gestapo provedlo domovní prohlídku v bytě Stanislava Peltána v Dejvicích v ulici na Hutích č. 228 a zabavili všechny Ferryho fotografie, který od této noci již bude žít v hluboké ilegalitě. Stanislav a Valérie Peltánovi byli druhého dne převezeni na policejní ředitelství v Bartolomějské ulici a podrobeni důkladnému výslechu. Na příkaz gestapa byli propuštěni, avšak oni, jejich byt i obchod zůstali pod přísným dohledem. Vyslýcháno bylo i Ferryho děvče Jaruna, tak však o jeho odbojové činnosti nevěděla nic. Téhož dne dopoledne proběhla i razie v Ústavu pro choromyslné v Kateřinkách, při které byl zatčen jeho ředitel Mudr. František Kavka (30).
Poznámky
(19) Vojtěch Vrňata – narozen 10. března 1898 v Berlíně. Popraven 8. září 1943 v Berlíně - Plötzensee.
(20) Jiří Diviš – narozen v Jindřichově Hradci.
(21) Většinou pocházeli z řad radistů zaniklých Čs. Aerolinií a již před válkou plnili speciální úkoly čs. zpravodajské služby (fotografování vybraných oblastí v Německu či Maďarsku z dopravních letadel ČSA). Stali se oporou kvalitních obsluh radiových stanic v zahraničí ..... rtm. let. Karel Barva – narozen 24. září 1908 v Moravských Málkovicích. Radista zpravodajské expozitury v Bukurešti a později v Istanbulu ..... rtm. tel. Karel Broukal – narozen 17. února 1909 v Klečetech u Třeboně. Radista zpravodajské expozitury v Bukurešti a později v Istanbulu ..... svob. František Malý – narozen 22. dubna 1908 v Louňovicích pod Blaníkem. Radista VRÚ ..... rtm. Vilém Marek – narozen 31. července 1911 v Brně. Radista zpravodajské expozitury v Haagu a VRÚ ..... četař Václav Modrák - narozen 31. března 1909 v Lounech. V roce 1929 nastoupil k výkonu vojenské služby k 6. leteckému pluku a byl vycvičen jako vojenský letecký radiotelegrafista. V letech 1931 - 1934 pracoval u Čs. letecké společnosti jako letištní radista. 31. července 1939 vyslán pplk. Balabánem do zahraničí pro navázání radiospojení, odešel do Polska. 1940 - leden 1945 radista VRÚ.
(22) ŠÍP - Krycí jméno Doc. Dr. Vladimíra Krajiny
(23) VAR – vojenská agenturní radiostanice
(24) Muzikanti – radisté vojáci z Obrany národa
(25) Funkabwehr - německá rádiová kontrarozvědka. Jejím úkolem bylo zjišťování nepovolených radiostanic vysílajících na území Německa a jím okupovaných států, zjišťování jejich polohy, volacích znaků, kmitočtů, doby relací, polohy protistanic, způsobu provozu, způsobu šifrování. Vyluštěné monitorované zprávy byly předávány gestapu. Funkabwehr tvořil pluk Pořádkové policie odpovědný za provoz velkých monitorovacích centrál, za síť stacionárních zaměřovačů (během války v Berlíně, Norimberku, Kielu, Lipsku Gdaňsku, Augšpurku, Brestu), za organizaci, výcvik a výstroj rádiových jednotek pořádkové policie dislokovaných na okupovaných území, a za propojení centrálních pracovišť s dislokovanými pracovišti. Hlavní centrála byla v Berlíně-Špandavě. K stacionárnímu zaměřování byla použita síť zaměřovačů adcoc;k mobilnímu zaměřování radiovozy vybavené rámovými zaměřovači, monitorovacími přijímači spolu a vysílací technikou komunikující s monitorovacími pracovišti; osobní vozy se skrytě instalovanými rámovými zaměřovači, včetně opaskových zaměřovačů používaných pěšími pátrači k dohledávání v terénu. Přijímací střediska byla vybavena komunikačními přijímači a záznamovou technikou.
(26) 22. dubna 1941 ve 21,30 hod zatčen před lékárnou Zdeny Rybářové ve Velvarské ulici č. 22, kde pracoval lékárník Otakar Scheideck. Zde měl Balabán smluvenu schůzku s dodnes neznámým konfidentem gestapa. V 21,00 hod se schází O. Scheideck s neznámým důstojníkem (konfidentem) v restauraci Fuchs. V 21,30 hod přichází pplk. Balabán a s konfidentem doprovází Scheidecka (zatčen druhý den) na tramvaj. Při návratu do restaurace Fuchs dvojice obklíčena čtyřmi gestapáky. Balabán se pokusil použít své dvě pistole. Při pokusu o útěk byl třikrát postřelen do nohy a poté sražen bývalým pom. zřízencem uniformované stráže pražské policie, krim. zam. gestapa Jaroslavem Nachtmannem.
(27) Před budovou Petschkova paláce se pokusil s pouty na rukou o útěk, byl však dopaden za pomoci náhodných chodců - Čechů.
(28) Abwehr – armádní zpravodajská služba, součást Wehrmachtu.
(29) Kettner, Petr – Jedlička, Ivan Milan: Tři kontra gestapo. Vydavatelství časopisu MNO, Praha 1967
(30) MUDr. František Kavka – narozen 28. dubna 1894 ve Volyni. Zastřelen 4. října 1941 v jízdárně Ruzyňských kasáren.
Václav Morávek v neděli 18. května 1941 dohodl pro Ferryho bezpečnější úkryt u své dlouhodobé spolupracovnice Marie Magdy Rezkové (31), majitelky krejčovského salónu v Pštrosce čp. 3, dnes ulice Anny Letenské, na Vinohradech. Následující večer však na něj čekali zbytečně. Zraněného a proto špatně chodícího Peltána přivedl Morávek v úterý 20. května ráno k Rezkové osobně. Zde se Ferry ukrýval jako její tajný milenec. Vzápětí po příchodu k Magdě Rezkové František Peltán navrhuje Václavu Morávkovi obnovit vysílání a ten přináší kufřík s novou vysílačkou. Přerušené spojení se podařilo navázat naslepo vysílanou zprávou v otevřené řeči, kterou zachytili Britové úterý 15. června 1941 ve 20,25 hod. Druhý den pak došlo již ke komunikaci přímo mezi SPARTOU II a VRÚ. V jedné z depeší, odvysílaných z tohoto bytu žádá Morávek o zprostředkování výměny Balabána a Mašína za dva vysoké německé důstojníky, držené v britském zajetí. Bohužel, odpověď na tuto žádost už nepřišla. Německý Funkabwehr neustále monitoroval prostor Velké Prahy a tak již během tohoto teprve druhého vysílání z bytu Magdy Rezkové přistoupili k druhé ze tří fází lokalizace ilegální vysílačky. Vyhledávací vozidla se začala přibližovat k domu v Pštrosce, avšak náhle se zastavila a jejich antény ustrnuly. Morávek a Rezková, kteří jejich pohyb pozorovali při návratu z města vyběhli do bytu ve třetím patře a tam našli Peltána s mokrým hadrem v ruce. Voda, která přetékala z napouštěné vany přinutila Ferryho neplánovaně přerušit vysílání a tak unikl gestapu podruhé.
Byt na Vinohradech se tak stal pro vysílačku příliš nebezpečný a Václav Morávek musel pro radiostanici a jejího operátora hledat nové útočiště. To našel v Nuslích v Horní ulici č. 10/1466. Zde bydleli manželé František a Marie Mandíkovi (32). František Mandík, bývalý legionář a zaměstnanec Památníku národního osvobození, byl členem odbojové organizace NEMO. Ve středu 25. června, pět dní poté co Ferryho kolega Jindřich Klečka s Otto Linhartem (33) obnovili činnost Krajinovy vysílačky SPARTA I, se od Mandíků znovu ozvala i vojenská SPARTA II. Její provoz byl opět zachycen stacionárními přijímači Funkabwehru, prostor vysílání byl upřesněn pomocí mobilních zaměřovačů a již v sobotu večer byl blok domů v Nuslích obklíčen. Peltán sedící v trepkách u vysílačky opět přerušil vysílání, hodil na sebe darovaný železničářský kabát a pokusil se proklouznout na ulici. Venku hlídkujícího mladého vojáka sousedka babička Podroužková dobrou němčinou přesvědčila, aby „železničáře“ pospíchajícího do služby propustil. Tak Ferry vyklouzl gestapu potřetí a ještě ten večer se setkává s Václavem Morávkem u Magdy Rezkové. Zatím Mandíkovi spálili depeše a ukryli vysílačku. Při domovní prohlídce ji však Němci objevili a manželé Mandíkovi byli zatčeni. František Mandík byl popraven v rámci 1. stanného práva 3. října 1941. Před popravčí četu se postavil vedle svého přítele podplukovníka Josefa Balabána v jízdárně Ruzyňských kasáren, kde Balabán strávil několik let svého vojenského života. Marie Mandíková se dožila konce války v koncentračním táboře Ravensbrück, společně s ostatními ženami z okolí radiostanic SPARTA I a SPARTA II.
„Třetí a čtvrtý král“, Morávek a Peltán se tak ocitli bez vysílačky. Vzhledem k špatnému psychickému a zdravotnímu stavu Ferry odjíždí z Prahy a ukrývá se u přátel ve východních Čechách. Zde je třeba si uvědomit zběsilost oné „jízdy na tygrovi“, kterou měl Peltán za sebou. Ve dvou měsících byl třikrát odhalen přímo během vysílání. Při úniku z bytu Pod Terebkou utrpěl zranění nohou a pohyboval se jen s obtížemi. Při zátahu v Nuslích v rozrušení omylem prokousl ampulku s cyankáli, kterou měl ukrytu v ústech. Jen netěsnost ampulky, která umožnila částečné vyprchání jedu, mu zachránila život. Přesto až do své smrti se Ferrymu na sluníčku objevovaly na kůži skvrny (34). Bez vysílačky byla jeho přítomnost v Praze stejně zbytečná a Morávek svého radiotelegrafistu bude ještě potřebovat. Kde se konkrétně Peltán v této době ukrýval, není známo. Je však možné, že využil svých kontaktů na radiovou síť SPARTY I, řízenou JUC. Rudolfem Marešem a uchýlil se s pomocí dalšího člena ÚVOD, MUC. Václava Rusého na plzeňskou kliniku prof. MUDr. Františka Šimery. Zde mohlo být odborně léčeno jeho zranění nohou a následky nešťastně požitého jedu. Škpt. Morávek zatím opět dokázal získat nový přístroj a pokoušel se udržet komunikaci s Londýnem. I on je však při vysílání z kanceláře Josefa Paláta, správce hřbitova v pražské Liboci, vyrušen Němci a musí uprchnout. Jediná cesta jak dostat do Londýna zprávy je Krajinova SPARTA I, obsluhovaná Jindřichem Klečkou a Otto Linhartem. Ta byla 1. srpna 1941 přesunuta do budovy Jinonického akcízu (35), odkud vysílala z bytu celního inspektora Karla Prokopa. Klečka s Linhartem zde vedli pravidelnou ale i velmi rozsáhlou komunikaci s londýnskou VRÚ.
Příchod zastupujícího říšského protektora SS – Obergruppenführera Reinharda Heydricha 27. září 1941 však sebou přinesl ještě větší úsilí gestapa o likvidaci radiostanic domácího odboje. Tak přichází tragický třetí říjen. Dopoledne Klečkovo SPARTA I odeslala plných jedenáct depeší a během tak dlouhé činnosti byla lokalizována vozidly Funkabwehru (36). V 15,30 hod zahájila další provoz a v 16,45 hod byli popraveni pplk. Josef Balabán a František Mandík. Krátce před půlnocí, ve 23,45 přistoupilo gestapo k likvidaci SPARTY I. K budově akcízu přijela dvě auta a úředníci gestapa v čele s kriminálním komisařem Dittmarem Bingelem přinutili venku hlídkujícího Karla Prokopa jít nahoru do bytu. Prokop však využil znalosti domu, proběhl dveřmi do dvora a zamkl je za sebou. Zátah byl prozrazen a tak dům osvítily světlomety automobilů a gestapáci obklíčili celé okolí vily. Velitel finančníků Karel Prokop (37) přesto dokázal uniknout a odjel vlakem do Plzně, kde se skrýval díky pomoci MUC. Václava Rusého (38) na interní klinice prof. MUDr. Františka Šimery (39). Jindřich Klečka s Antonínem Němečkem (40) se zavřeli na záchodě v Prokopových bytě a Klečka se tam zastřelil. Při následné prohlídce byl zajištěn amatérsky zhotovený tříelektrodový vysílač (zhotovený por. A. Regenermelem) a dvouelektronkový, rovněž amatérsky zhotovený přijímač. Domácí odboj tak opět ztratil spojení s Londýnem. K odhalení vysílačky přispěla neznalost technických možností a schopností Funkabwehru. Od ledna do října 1941 radiostanice spojovací sítě SPARTA I odvysílaly více než 14 000 depeší. Tak intenzivní provoz prostě nemohl nebýt odhalen. Události této dlouhé noci však ještě je nekončily. Přes podceňování německých schopností odhalovat ilegální vysílačky naplánoval Londýn výsadkovou operaci PERCENTAGE. V jejím rámci byl v noci ze 3. na 4. října 1941 u Koudelova nedaleko Čáslavi vysazen svobodník aspirant František Pavelka. Jeho úkolem bylo navázat kontakt s vedoucími představiteli domácího odboje, předat jim poselství gen. Ingra a nové krystaly pro rádiové stanice, dvoudotekový telegrafní klíč a nový šifrovací klíč. Pavelka byl rovněž vybaven britským agenturním vysílačem typu MARK III, s jehož pomocí měl pomáhat udržovat spojení mezi domácím odbojem a Londýnem. Ačkoliv byl vysazen 35 km mimo předpokládanou doskokovou plochu u Nasavrk, podařilo se mu ještě 4. 10. 1941 navázat kontakt na domácí odboj na záchytné adrese u Václava Doležala v Nasavrkách. Úkol navázat radiové spojení s Londýnem bohužel splnit nedokázal. Celá síť odbojářů, se kterou navázal kontakt již byla gestapem sledována a Pavelka byl za tři týdny 25. října 1941 společně s dalšími odbojáři zatčen v bytě pani Paulíčkové v Kamenické ulici v Bubenči. Gestapu se podařilo získat Pavelkův písemný materiál obsahující i záchytné adresy. František Pavelka se stal prvním výsadkářem, který se německým bezpečnostním orgánům dostal v Protektorátu do rukou. Při výslechu se choval velmi statečně. Nejdříve vypovídal lživě, byl však usvědčen díky výpovědi ostatních. Poté uváděl vymyšlená jména lidi, o kterých věděl, že nepřicházejí v úvahu pro poslání v Protektorátu. Díky tomu nebyl nikdo zatčen. Jako nepoužitelný svědek byl 5. 8. 1942 převezen do berlínské věznice Alt Moabit, kde byl Lidovým soudem 19. srpna. 1942 odsouzen k trestu smrti. 11. ledna. 1943 ve 20,18 hod byl v berlínské věznici Plötzensee popraven gilotinou.
Poznámky
(31) Marie Magda Rezková - narozena 21. srpna 1892 ve Vlkově u Náchoda. Zatčena gestapem 15. října 1941, do konce války vězněna v KT Ravensbrück. Majitelka módního salónu, ve kterém od jara 1939 provozovala tajnou přepážku pro Konšely. Sestřenice škpt. A. Čáslavky. Ukrývala rdst SPARTA II, Tři krále a Ferryho Peltána. Po návratu z KT Ravensbrück byl její byt obsazen. Tříleté vězení ji připravilo o mnoho sil a tak se odstěhovala ke své sestře do Smiřic, kde 25. června 1982 zemřela.
(32) František Mandík - narozen 13. února 1877 v Malkovech u Berouna. Zatčen gestapem 28. června 1941, zastřelen 3. října 1941 v 16,15 hod v jízdárně Ruzyňských kasáren. Popraven společně s pplk. Josefem Balabánem. Marie Mandíková - zatčena gestapem 28. června 1941, do konce války vězněna v KT Ravensbrück.
(33) Otto Linhart - narozen 24. září 1895 v Praze. Ruský legionář. Radiotelegrafista a kontrolor na hl. poště Praha. Do odboje získán pplk. gšt. Adlerem. Od června 1941 obsluhoval s J. Klečkou SPARTU I. Pod jménem Jan Klika se 16 měsíců ukrýval v rodině Ježkových v Kamenici nad Lipou. Po válce pracoval jako poštovní kontrolor. Zemřel v zapomenutí 29. bžezna 1980.
Bedřich Linhart - narozen 9. dubna 1886 v Praze. Zatčen gestapem v červenci 1942, popraven 20. října 1944 v pankrácké sekyrárně. Ruský legionář. Vrchní krim. inspektor zprav. odd. protektorátní policie. Do června 1941 tlumočník gestapa, poté jako bývalý legionář penzionován. Ukrýval ve svém vozidle SPARTu I.
Zdeněk Linhart - narozen 12. května 1888 v Praze. Zatčen gestapem 5. října 1941 na základě udání svého domovníka. Zemřel 17. ledna 1943 v KT Stutthof. Řidič tramvaje pražských elektrických podniků. Kolportér ilegálních tiskovin, ozbrojená ochrana SPARTY I. Ukrýval J. Klečku a poskytl byt k vysílání.
Václav Linhart - narozen 21. července 1892 v Praze. Zatčen gestapem 4. července 1942 v Plzni. Při převozu spolkl cyankáli a zamřel v plzeňské služebně gestapa. Člen Rady hl. m. Prahy, faktor tiskárny MNO a později MV. V roce 1939 rozmnožil 2.000 letáků s provoláním E. Beneše „Všem věrným Čechoslovákům“. Ukrýval J. Klečku a poskytl domek k vysílání. Od 4. října 1941 stíhán gestapem, při pokusu o jeho dopadení zatčena jeho manželka Karla a omylem zastřelen podnájemník.
(34) Jelínek, Zdeněk: Vzpomínky na okupaci: Kolín a Kolíňané v době nacistické okupace, protinacistické rezistence a boje za národní svobodu v letech 1939-1945. Okresní Výbor Českého Svazu Protifašistických Bojovníků, 1987
(35) Jinonický akcíz - budova Finančního úřadu potravní daně v Jinonicích č. 55. Bývalá vnitrostátní potravní celnice. V době 1. ČSR byl zákon o dani z potravin. Na přístupu do Prahy (ale i do jiných uzavřených měst) byli členové finanční stráže, kteří vybírali daň z dovážených potravin.
(36) Britská SOE (Special Operations Executive) v té tobě odhadovala dobu potřebnou k zaměření pracující radiostanice na pouhých 15 min. Životnost agenturní stanice pak statisticky činila jenom 3 měsíce. Radiostanice SPARTA I přitom odvysílaly od ledna 1941 více než 14.000 depeší.
(37) Karel Prokop – narozen 8. října 1893 v Horních Kralovicích u Ledče nad Sázavou. Ruský legionář. Celní inspektor. Zatčen gestapem 4. července 1942 ve Škvrňanech u Plzně, popraven 8. září 1943 v Berlíně-Plötzensse.
(38) MUC. Václav Rusý - narozen 21. července 1911 v Plzni. Zatčen gestapem 3. července 1942 u východu z plzeňského nádraží, popraven 20. října 1944 v Pankrácké věznici. Od roku 1940 v ilegalitě. Ukrýval se u Karla Prokopa a Václava Linharta, později na Plzeňsku. Hlavní organizátor ÚVODU v západních Čechách.
(39) prof. MUDr. František Šimer – narozen 20. dubna 1899 v Praze. Zatčen gestapem 2. srpna 1942, popraven 8. září 1943. Primář interního oddělení Plzeňské městské nemocnice. Od léta 1941 do června 1942 nalezli na tomto oddělení postupně útočiště čelní představitelé ÚVODU z Prahy: pplk. Tomáš Berka, Karel Prokop, Václav Linhart, parašutista Oldřich Novák z desantu STEEL a dalších asi 25 ilegálních pracovníků.
(40) Antonín Němeček – narozen 8. května 1915 v Dolní Rovni u Pardubic. Zatčen gestapem 3. října 1942, popraven 12. února 1942 v KT Mauthausen. Fráter Emauzského kláštera, spolupracovník radioskupiny ÚVODU.
Co v této době dělal František Peltán není známo. Pravděpodobně si doléčoval zranění nohou a vzpamatovával se z účinků cyankáli. Jisté však je, že počátkem října 1941, nejspíš v reakci na výpadek spojení s Londýnem, se Ferry objevuje v Praze a ukrývá se opět u Marie Magdy Rezkové. Ta navštěvuje koloniál Stanislava Peltána a domlouvá schůzku obou bratrů. Následující den doprovází Františka do Riegrových sadů, kde již čeká Stanislav s penězi a jídlem pro mladšího bratra. Podle Stanislavových vzpomínek měl Ferry odbarvené vlasy a brýle. Vypadal odpočinutě, avšak ještě kulhal. Jídlo ani peníze nepotřeboval, požádal pouze o košíček brambor, pro které si chtěl později poslat. To bylo naposledy, kdy Stanislav viděl Ferryho živého. Kam Ferry s Magdou Rezkovou z Riegrových sadů odešel? Snad k příteli, u kterého se skrýval po úniku z Terebky? Další události, dochovaná svědectví a poválečné výpovědi přeživších naznačují, že se nemohl skrývat u Rezkové. Ta byla totiž na základě informací, vymlácených gestapem z dopadené spojky, v noci 16. října 1941 zatčena ve svém bytě. Ráno sousedka paní Portová nakreslila u vypínače na chodbě domu tlustou čáru, znamení, že byt je prozrazen. Za několik dní škpt. Morávek telefonicky ověřil u Portových „nemoc“ Marie Magdy Rezkové, avšak František Peltán o varovné značce nevěděl, nebo ji přehlédl. Přišel si pro zimník. Místo Magdy, nebo učednice však otevřel protektorátní četník. V Sokole trénovaný Ferry na nic nečekal, otočil se a sjel z třetího patra po zábradlí schodiště. Při tvrdém dopadu si obnovil zranění nohou, ale dokázal tak uniknout počtvrté. Zde se jeho stopa opět ztrácí, údajně odjel k „přátelům ve východních ˇČechách“ (41). Snad zde našel úkryt u některého ze svých kamarádů z doby služby u leteckého pluku č. 4 v Hradci Králové, podle vzpomínek některých jindřichohradečáků, kteří znali Stanislava Peltána zde prý také žil jejich bratranec. Mezi 22. až 26. říjnem se Václav Morávek několikrát pokusil obnovit spojení s Londýnem, avšak jeho radiostanice měla asi příliš slabý výkon. Ve dnech 16. a 25. listopadu 1941 VRÚ naposledy komunikovala s Václavem Morávkem obsluhovanou SPARTOU II a 17. prosince ještě zachytila osm zkomolených depeší. Následující ticho bylo důsledkem dalších dramatických událostí. 19. prosince byl vyzrazen konspirační byt škpt. Morávka v podnájmu u manželů Schmiedlových v Karlově ulici č. 25 a téže noci obklíčen osmi úředníky gestapa a protektorátní policíí. V 06,00 hod se gestapáci rozhodli Morávka zatknout přímo v bytě. Ten se však nenechal zaskočit, s pomocí svých dvou pistolí se prostřílel z obklíčení a za sebou nechal dva zraněné Němce. V bytě však musel nechat své osobní věci, Knihu zrádců a vysílačku.
Novou naději pro domácí odboj přinesla noc z 28. na 29. prosinec 1941, kdy z britského Halifaxu seskočily výsadky SILVER A, SILVER B a ANTHROPOID. Úkol ANTHROPOIDU (42) je dostatečně znám a na osudy škpt. Morávka a čet. Peltána měl jen nepřímý, i když pro prvního z nich osudový dopad. SILVER B svůj úkol, předat radiostanici BOŽENA zástupcům ÚVODU a s její pomocí dál zajišťovat spojení s Londýnem, nedokázal splnit. Vysílačka byla při přistání poškozena a Jan Zemek s Vladimírem Škáchou nedokázali navázat kontakt (43) s odbojem. Výsadek SILVER A (44) měl za úkol vytvořit samostatnou zpravodajskou síť a získané informace předávat do Londýna vlastní radiostanicí LIBUŠE. V důsledku likvidace SPARTY I, ztráty Morávkovy vysílačky a neúspěchu SILVERU B se však radiostanice LIBUŠE stala na několik následujících měsíců jediným pojítkem domácího odboje s exilovým Ministerstvem obrany v Anglii. Její provoz zahájil svobodník Jiří Potůček ze strojovny kamenolomu Hluboká u Ležáků 9. ledna 1942. Jedním ze stěžejních úkolů velitele SILVERU A npor. Alfréda Bartoše bylo vyhledat škpt. Morávka a jeho prostřednictvím obnovit kontakt s Agentem A-54 Paulem Thümmelem. Statečné spolupracovnice Alfréda Bartoše, Hana Krupková a Taťána Hladěnová se několikrát vypravily s tímto úkolem do Prahy a posléze se jim koncem února podařilo dohodnout schůzku Morávka s Bartošem. Tak Morávek opět získává spojení s Londýnem a LIBUŠE může 14. března 1942 odvysílat zprávu o neudržitelném postavení Paula Thümmela, ale i samotného Václava Morávka. Škpt. Morávek a jeho spolupracovníci se cítili bezprostředně ohroženi, fyzicky i psychicky vyčerpáni. Proto plánovali přenechat odbojovou činnost v Praze parašutistům z Anglie a přejít na Královéhradecko (45). 19. března se Morávek opět setkává v Chotkových sadech s Bartošem. Ten mu předává fotografie příslušníků SILVERU A na nové protektorátní legitimace. V sobotu 21. března 1942 se v dopoledních hodinách Morávek setkává v bytě Ludmily Peršínové na Staroměstském náměstí č. 26 s oběma příslušníky ANTHROPOIDU Josefem Gabčíkem a Janem Kubišem, Josefem Valčíkem ze SILVERU A a prof. Ladislavem Vaňkem z odbojové organizace OSVO (46). V 15,00 hod se účastníci schůzky se rozchází na Prašném mostě. Okolo 17,45 hod Morávek přijíždí tramvají č. 20 od Chotkových sadů znovu na zastávku u Prašného mostu a vystupuje. V 18,00 hod je v blízkém parčíku zatčena Morávkova spojka Václav Řehák a škpt. Václav Morávek podstupuje svůj poslední boj s gestapem, ve kterém je poslední ze „Tří králů“ zabit.
A co „čtvrtý“ čet. František Peltán? Podle poválečné výpovědi Marie Líkařové, sestry Václava Řeháka, Morávek na tento den povolal i svého radiotelegrafistu „Kříže“, neboli Františka Peltána. Údajně měli v 19,00 hod odvysílat poslední zprávu do Londýna, předat šifrovací klíč Josefu Valčíkovi ze SILVERU A a společně odjet k rodičům M. Líkařové a V. Řeháka do Hrádku u Hradce Králové. „Tam si měli asi týden odpočinout. Dále měli pracovat v Hradci králové a později na Náchodsku. V Hradci měli zničit železný most, dále podjezd a hlavní transformátor, který zásoboval elektrickou energií letiště a továrny v Plotišti“ (47). Přestřelka u Prašného mostu však tyto plány zmařila. František Peltán se poté pravděpodobně vrátil na Královéhradecko a znovu se objevuje na scéně až počátkem června 1942 v Cerhovicích u Berouna. Události mezitím však nabíraly na rychlosti a tak již v noci 27. března 1942 přistává na Křivoklátsku jediný člen výsadku STEEL, svobodník Oldřich Dvořák (48). Dvořákovým hlavním úkolem bylo dopravit 12 ks krystalů pro vysílačku LIBUŠE, radiostanici pro ÚVOD a kapsle s jedem pro SILVER A. Oldřich Dvořák po seskoku zakopal svůj padák a radiostanici nepříliš pečlivě na poli, takže již příštího dne byl při orbě tento matriál objeven a po ohlášení na četnické stanici předán kladenskému gestapu. Svobodník Dvořák se mezitím odebral na záchytnou adresu do Lázní Bělohrad a odtud do Pardubic ke Krupkům. Dále byl předán radioskupině ÚVODU okolo JUC. Mareše a MUC. Rusého na Plzeňsku. Zde pomáhal Ferrymu Peltánovi v obsluze jeho radiostanice. Pro pražskou organizaci opravil a vyzkoušel radiostanici, která byla převezena 29. června 1942 do úschovny na pražské Hlavní nádraží. Ve středu 27. května 1942 Josef Gabčík a Jan Kubiš z výsadku ANTHROPOID splnili svůj úkol a úspěšně provedli atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Hendricha. 10. června 1942 byly vypáleny Lidice, 21. června byl dopaden Alfréd Bartoš a v noci z 25. na 26. června naposledy vysílala LIBUŠE (49).
Poznámky
(41) Kettner, Petr – Jedlička, Ivan Milan: Tři kontra gestapo. Vydavatelství časopisu MNO, Praha 1967
(42) ANTHROPOID - krycí název pro paradesantní výsadek, jehož úkolem bylo provést atentát na zastupujícího říšského protektora SS – Obergruppenführera Reinharda Heydricha ..... rtm. Jozef Gabčík – narozen 8. dubna 1912 v Poluvsie u Žiliny. Zahynul v boji s německými bezpečnostními složkami v Kostele Cyrila a Metoděje 18. 6. 1942 v Praze ..... rtm. Jan Kubiš – narozen 24. června 1913 v Dolních Vilémovicích. Zahynul v boji s německými bezpečnostními složkami v Kostele Cyrila a Metoděje 18. 6. 1942 v Praze.
(43) SILVER B - krycí název pro paradesantní výsadek, jehož úkolem bylo předat radiostanici s krycím názvem Božena určenou pro odbojovou skupinu ÚVOD a s její pomocí dál zajišťovat spojení s Londýnem ..... rtn. Jan Zemek – narozen 3. května 1916 ve Vlčnově u Uherského Hradiště. Při doskoku došlo k poškození radiostanice a oběma výsadkářům se ani nepodařilo uchytit se na kontaktních adresách. Proto se přesunuli na jižní Moravu, kde se Zemek po zbytek války ukrýval. Na jaře 1945 se v okolí Buchlova připojil k partyzánům, v jejichž řadách se dočkal konce druhé světové války. Zemřel 6. 7. 1994 ..... čet. Vladimír Škácha – narozen 17. května 1920 v Poličce. 22. prosince 1944 byl ve svém úkrytu v Brně obklíčen gestapem. Podařilo se mu se prostřílet, ale nakonec byl dopaden po přestřelce 3. ledna 1945 v Ostravě. Nejdříve vězněn v Brně a poté přesunut do KT Flossenbürg. Přežil tzv. pochod smrti. Zemřel 23. března 1987
(44) SILVER A - krycí název pro paradesantní výsadek, jehož úkolem bylo, vytvořit samostatnou zpravodajskou síť a získané informace předávat do Londýna vlastní radiostanicí LIBUŠE, navázat kontakt se škpt. V. Morávkem a jeho prostřednictvím s agentem A-54. Koordinovat činnost ostatních parašutistů na území protektorátu. Npor. jezd. Alfréd Bartoš – narozen 23. září 1916 ve Vídni. Aktivní důstojník, velitel výsadku. Při pronásledování gestapem se 21. června 1942 pokusil o sebevraždu, střelnému poranění hlavy podlehl v noci na 22. června 1942 v Pardubicích ..... rtm. Josef Valčík – narozen 2. listopadu 1914 ve Smolině u Valašských Klobouk. Zástupce velitele výsadku. Zahynul v boji s německými bezpečnostními složkami v Kostele Cyrila a Metoděje 18. června 1942 v Praze ..... četař Jiří Potůček – narozený 12. července 1919 v Brünecku dnes na území Itálie. Radista výsadku, operátor radiostanice LIBUŠE. Zastřelen ve spánku protektorátním četníkem Václavem Půlpánem 2. července 1942 v lese nedaleko Rosic nad Labem.
(45) Na Královéhradecku žil Morávkův strýc, u kterého měl Morávek ustájeného svého koně. V Hrádku u Nechanic žili rodiče Morávkovi spojky Václava Řeháka a jeho sestry Marie Líkařové, manželky majitele „pekelné dílny“ na Bílé Hoře Josefa Líkaře; nakonec zde měl s velkou pravděpodobností přátele z doby služby u leteckého pluku č. 4 v Hradci Králové.
(46) Prof. Ladislav Vaněk - narozen 19. června 1906 v Olomouci. Středoškolský učitel chemie a tělesné výchovy na IV. reálném gymnáziu v Brně. Člen náčelnictva Československé obce sokolské, na přelomu 1939/1940 několikrát vyslýchán brněnskou řídící úřadovnou gestapa a propuštěn na svobodu. V době zatýkání vedoucích sokolských funkcionářů v říjnu 1941 jako jediný ze čtyřčlenné Sokolské revoluční rady zůstal na svobodě. Na střední Moravě a v Praze přišel do kontaktu s řadou významných příslušníků odboje, členy OSVO (Obec sokolská v odboji), kde posléze stanul v čele skupiny Jindra. Téměř s jistotou agent brněnského a později i pražského gestapa. Zemřel 5. října 1993 v Praze.
(47) Líkařová, Marie: Popis odboje na Bílé Hoře skupiny Balabán, Mašín, Morávek. Blanka Jedličková - Líkařovi a Řehákovi v odboji na Bílé Hoře, SOČ 2006/2007 – gymnázium Náchod
(48) Svobodník Oldřich Dvořák – narozen 13. listopadu 1923 v Trenčíně. Po ztrátě radiostanice přidělen kpt. Alfrédem Bartošem byl k ÚVODU jako radista. Podle některých svědectví na Plzeňsku spolupracoval s čet. Fr. Peltánem. Po přestřelce v Cerhovicích (které se však nezúčastnil) se přesunul na Slovensko, kde se chtěl skrýt u své vdané sestry. Cestou se zastavil v obci Radošovce, aby místnímu notářovi sdělil pozdrav od jeho syna z Anglie. Notář ale okamžitě informoval četnickou stanici a při následném zátahu byl svobodník O. Dvořák 9. července 1942 zezadu zastřelen místním polním hlídačem. Tělo bylo podrobeno pitvě ve Skalici a 11. července 1942 bylo pohřbeno v Radošovcích u Skalice.
(49) Naposledy svobodník Potůček vysílal z budovy školy v Bohdašíně u Červeného Kostelce. Text depeše nepotřebuje žádný komentář: „Lidé, nám pomáhající zatčeni. Fred nezvěstný. Lidé nedůvěřiví. Nemožno navázat styky. Zůstal jsem sám. Udejte nástupce“.
Památník manželů Šillingerových v CerhovicíchPoznámky
(50) Podrobný a výtečně zpracovaný popis událostí v Cerhovicích poskytují tyto publikace: Hynek, Michal, JUDr.: Několik poznámek k historii odbojové skupiny ON v Cerhovicích. Minulostí Berounska 2/1999 Hynek, Michal, JUDr.: Muži v druhé linii. Obec Cerhovice 2000.
(51) Čeněk Šillinger – narozen 29. prosince 1896 v Mírovicích u Třeboně. Ruský a francouzský legionář, nadporučík vz.. V letech 1927 – 36 starosta Cerhovic, majitel cerhovického pivovaru. Zraněn v přestřelce s gestapem 30. června 1942. V bezvýchodné situaci spáchal sebevraždu vlastní pistolí. Jeho manželka Bohdana zahynula v KT
(52) Jindřich Kalina - narozen 1913 v Jindřichově Hradci. Spolužák a přítel Františka Peltána. Vyučen strojním zámečníkem. Od r. 1935 letecký mechanik leteckého pluku č. 6 v Praha-Kbely, kde v té době sloužil i Fr. Peltán (nikdy se zde však nesetkali). Od 2. října 1939 obecní strážník v Cerhovicích.
(53) Hynek, Michal, JUDr.: Několik poznámek k historii odbojové skupiny ON v Cerhovicích. Minulostí Berounska 2/1999
(54) JUC. Vítězslav Dvořák – Adler – narozen 15. prosince 1910 v Brně. Zatčen gestapem 30. června 1942 v Praze, popraven v sekyrárně Pankrácké věznice 20. října 1944 v 16,00 hod. Právní úředník na poštovním ředitelství Smíchov. Vůdčí osobnost ÚVODU. Podílel se na výrobě a rozšiřování časopisu V BOJ a ČESKÝ KURÝR. Od konce roku 1941 v ilegalitě, uprchl do Plzně. Na základě jeho výpovědí bylo pozatýkáno od noci ze 4. na 5. července 1942 nejméně 85 členů plzeňského odboje.
(55) SS-Obersturmann Ferdinanda Schmidt. Zasažen Peltánem jednou do levé nohy. Utrpěl průstřel levého stehna s komplikovanou zlomeninou stehenní kosti a porušením hlavních cév. Po několika dnech zemřel v berounské nemocnici na srdeční slabost, způsobenou ztrátou krve.
(56) Jindřichu Kohlelovi byla jako odměna deponována u banky Credit Anststalt částka 20.000 protektorátních korun. Pravděpodobně se však jednalo o propagandistické gesto, protože další odměnu obdržel i MUDr. Kolčava za ošetření F. Schmidta a také v té době v berounské nemocnici hospitalizovaný František Němec za poskytnutí krve pro operaci zraněného gestapáka.
(57) Více jak osm let po těchto událostech byla při rekonstrukci stavidla ve Starém pivovaře v Cerhovicích nalezena Peltánova radiostanice. 28. listopadu 1950 byla předána na služebnu SNB Hořovice. Přes žádost MNV se nedochovala.
„Jízda na tygrovi“ pokračuje a tak již 3. července 1942 odjíždí z Plzně do Prahy MUC. Václav Rusý, aby zjistil příčinu zdržení JUC. Vítězslava Dvořáka – Adlera, který měl přivézt vysílačku pro posledního radistu ÚVOD, Ferryho Peltána. Jak již víme, Dvořák – Adler byl již před čtyřmi dny zatčen a úschovna na Smíchovském nádraží byla pod dohledem gestapa. Po návratu z Prahy byl Václav Rusý zatčen u východu z Plzeňského nádraží a převezen do Petschkova paláce. Zde byl podroben krutému výslechu SS – Sturmscharführerem Hansem Siebertem, přičemž mu byla vymknuta obě chodidla. Vyzradí místo a čas schůzky, na které se má sejít s JUC. Marešem a četařem Peltánem. Osud Ferryho Peltána se tak naplňuje. Je přepraven v pivním sudu z Plzně do Prahy a večer 11. července 1942 společně s vedoucím radioskupiny ÚVOD JUC. Rudolfem Marešem (58) přichází do Kinského sadů na schůzku s JUC. Václavem Rusým. Místo schůzky je však obklíčeno gestapem a ke slovu opět přicházejí dvě Ferryho devítky. On i Mareš zahajují palbu a na konci přestřelky jsou oba, těžce zranění, převezeni do SS lazaretu v Praze-Podolí. Ferry Peltán utrpěl průstřel hlavy, Rudolf Mareš průstřel dutiny břišní, který mu zabránil rozkousnout ampulku s jedem. Pětkrát stálo při Ferrym štěstí, po šesté se mu však uniknout nepodařilo. Dvacátého července 1942 se životní cesta jindřichohradeckého rodáka, četaře Františka Peltána uzavřela. Jeho tělo bylo převezeno do Institutu soudní medicíny a kriminalistiky německé Karlovy university v Praze. Zde jej osobně identifikoval starší bratr Stanislav Peltán. Jako už několikrát, i zde si Ferry odnesl některá tajemství sebou do hrobu. Jako důvod úmrtí je v Pitevním protokolu uvedeno „zastřelení“. V zápisu o vnější a vnitřní prohlídce těla Františka Peltána stojí: „Na levém spánku je vidět ránu, která je přibližně velikosti dlaně, a pod tím další přibližně šesticentimetrovou ránu. Klenba lebeční v oblasti spánkových kostí ukazuje 8 mm oblý otvor, který se uvnitř lebky trychtýřovitě rozšiřuje. Na levé kosti spánkové otvor velikosti feniku, od kterého vedou mnohé úlomky přes přední části lebeční kosti (59).“ Autor povahu střelného zranění na hlavě konzultoval s několika zkušenými kriminalisty a na základě jejich i vlastních zkušeností dospěl k tomuto závěru:
četař František Peltán nespáchal sebevraždu svojí pistolí!
V protokolu gestapa se jasně uvádí, že u něj nalezeny dvě armádní 9 mm pistole ČZ vz. 24. Tyto zbraně používaly na svou dobu poměrně výkonný náboj 9 mm vz. 22. Střela tohoto kalibru a výkonnosti neodpovídá pitevnímu nálezu. 9 mm střela prostě nemůže vytvořit vstřel o průměru 8 mm. Dále zcela chybí jakákoliv zmínka o opálení kůže okolo vstřelu, což je typický následek sebevraždy palnou zbraní. Taktéž průměr výstřelu na levém spánku neodpovídá svým průměrem sebevražedné ráně. Tlak plynů postupujících za střelou vymetenou z ústí hlavně, přitisknutému k pravému spánku, by musel způsobit daleko rozsáhlejší devastaci mozkové tkáně a protilehlé spánkové kosti. Tyto indicie vedou k závěru, že František Peltán toto smrtelné zranění utrpěl v přestřelce s gestapáky, pravděpodobně ze zbraně ráže 7,65 mm. Oblíbenými zbraněmi úředníků gestapa byly pistole Walther PP, nebo Walther PPK (60), právě v ráži 7,65 mm Browning. Také veškeré předešlé Ferryho chování vede autora k domněnce, že sebevražda pro něho byla opravdu až posledním řešením a že byl odhodlán bojovat do poslední chvíle. V tom je podobný svému příteli škpt. Václavu Morávkovi. I o něm dlouho panovalo mylné přesvědčení, že u Prašného mostu ukončil svůj život vlastní rukou. Oba byli povahou bojovníci a sebevražda pro ně byla až na posledním místě, kdy už není žádná naděje na únik a zbývá poslední náboj.
Pitevní protokol Františka Peltána nabízí i další záhadu. Na přímý dotaz Pražské úřadovny gestapa soudní patolog věnoval zvláštní pozornost končetinám zemřelého: „Prosím, aby bylo u Františka Peltána, zemřelého 20. července 1942 v místním Institutu pro odsouzené, dbáno na to, jestli měl Peltán zahojenou zlomeninu nohy nebo kotníku, případně jestli byla odborně ošetřena. Peltán měl být díky našim informacím zatčen v květnu 1941, ale uprchl po drátu od antény z bytu ležícím v druhém patře, nejspíš musel seskočit z velké výšky a mohl si zlomit nohu nebo vymknout kotník". Pro další pokračování vyšetřování by byla vyžádána zpráva vzhledem k závažnosti tohoto případu.“ Pitevní protokol v reakci na tuto žádost obsahuje tento závěr: „Mužské tělo, 32 let, 175 cm a 68 kg, silná kostra i muskulatura, dobře živený. Speciálně na dlaních a chodidlech nejsou pozorovány žádné starší stopy zranění.“ K úniku Peltána s Morávkem z bytu ve čtvrtém patře domu pod Terebkou došlo 13. května 1941, tedy více jak před rokem. Ferry si však poranění nohou prokazatelně ještě jednou obnovil 16. října 1941 při útěku od bytu Marie Magdy Rezkové. A nakonec, je zde svědectví Jindřicha Kaliny, který Ferryho policejně přihlašoval v Cerhovicích počátkem června 1942. Jindřich Kalina v poválečné výpovědi uvedl: „Jediné co vyžadoval, byl obvazový materiál. Měl do krve sedřené dlaně obou rukou. K tomuto zranění uváděl pouze to, že se mu to stalo, když utíkal před gestapem, víc nic“. Je možné, že se jednalo o památku na Terebku, nebo to bylo zranění pozdějšího data, o kterém se nedochovalo žádné další svědectví? Jisté je pouze to, že ač mohlo být tělo Františka Peltána „využito k účelům výuky“ (61), nestalo se tak. Poslední radista domácího odboje František Peltán se nakonec po smrti opět setkal s Václavem Morávkem, Alfrédem Bartošem, Janem Kubišem, Josefem Valčíkem a dalšími hrdiny protinacistického odboje. Všichni byli pohřbeni na hřbitově v Ďáblicích, v hromadném hrobě u severní hřbitovní zdi. Smrtí čet. Františka Peltána se uzavřela jedna etapa protinacistického odboje. Represe 2. stanného práva vedly k téměř úplnému rozbití domácího odboje a radiové spojení s Londýnem bylo obnoveno až 19. dubna 1944, avšak již pomocí radiostanic výsadku BARIUM (62).
Poznámky
(58) JUC. Rudolf Mareš - narozen 22. prosince 1909 v Štokách u Havlíčkova Brodu. Zraněn v přestřelce s gestapem 11. července 1942 v Kinského sadech.Popraven 20. října 1944 v sekyrárně Pankrácké věznice. Sekretář YMCA. Vedoucí funkcionář ÚVOD, po zatčení pplk. gšt. Štěpána Adlera odpovědný za rádiové spojení. Podílel se na výrobě a rozšiřování časopisu V BOJ a ČESKÝ KURÝR, udržoval spojení s venkovem. Od velikonoc 1940 v ilegalitě.
(59) Institut soudní medicíny a kriminalistiky německé Karlovy univerzity v Praze: Pitevní protokol č. 652/1942, Praha 1942. (Překlad německého originálu – Marcela Ludvíková)
(60) PP – Polizei Pistole, PPK – Polizei Pistole Kriminal
(61) Tajná státní policie Praha 11. Operační středisko Praha Bredauer-Galle 20 (Služební přípis): Na Institut soudní medicíny a kriminalistiky k rukám d. H. Prof. Dr. Weyricha. Praha 20. červenec 1942.(Překlad německého originálu – Marcela Ludvíková).
(62) BARIUM - krycí název pro paradesantní výsadek, jehož úkolem bylo znovunavázání spojení s domácím odbojem a předávání zpravodajských informací do Londýna. Pro tento úkol byl vybaven vysílačkami MARTA a ZLATA. Dalším úkolem bylo vytvoření ozbrojené skupiny, která by otevřeným bojem zahájila povstání. Jednalo se o první výsadek po roční přestávce ..... Npor. Josef Šandera – narozen 14. března 1912 v Náměšti nad Oslavou. Důstojník z povolání, velitel výsadku. Při zatýkání 16. ledna 1945 se Josef Šandera pokusil spáchat sebevraždu. Byl však zachráněn v královéhradecké nemocnici. Aby se vyhnul výslechům, záměrně si do rány zanesl infekci, na jejíž následky zemřel 9. března 1945. Tělo bylo po pitvě spáleno v pardubickém krematoriu ..... Čet. asp. Josef Žižka – narozen 10. října 1913 ve Vejprnicích u Plzně. Zatčen gestapem 16. ledna 1945 a umístěn do cely na Pankráci v Praze. Zde se podle údajů gestapa 18. ledna 1945 oběsil.
Co říci na závěr? Starší Ferryho bratr Stanislav Peltán se aktivně zapojil do květnového povstání v Praze a byl těžce raněn. Po válce byl opět povolán do aktivní vojenské služby a po únoru 1948 jako člen Strany Národně-socialistické z armády propuštěn. Poté pracoval ve zlatém dole v Jílovém u Prahy a v důchodovém věku se vrátil do Jindřichova Hradce. Zde aktivně pracoval v tehdejším Svazu protifašistických bojovníků a mnozí ze starších spoluobčanů si něj možná vzpomenou jako na syndikuse obce Baráčníků Kunifer. Zemřel 18. září 1986 a je pohřben na Novém hřbitově v Jindřichově Hradci. Nejstarší Antonín prožil za války neuvěřitelnou anabázi, která si zaslouží samostatný článek. Do osvobozené republiky se vrátil s 1. čs. arm. sborem gen. Svobody. Po válce žil v Praze a v Jílovém u Prahy, kde je i pochován.
Autor se v loňském roce pokoušel dohledat dokumenty, o ocenění, které po válce Ferry Peltán obdržel. V Osobním věstníku MNO 1946 R MNO čj. 78618 – I odbor je uveřejněno vyznamenání Františka Peltána k 13. září 1946 Československým válečným křížem 1939 „in memoriam“. Kmenový list vojáka č. 319/1933, který byl uzavřen Doplňovacím okresním velitelstvím Jindřichův Hradec 3. března 1947 uvádí jako nejvyšší dosaženou hodnost Františka Peltána „četař“.
To je vše!
Zastupitelstvo města Jindřichův Hradec podalo v letošním roce, kdy uplyne 70. let od přestřelky v Kinského sadech k Ministerstvu obrany ČR návrh na povýšení četaře Františka Peltána do vyšší hodnosti, avšak bez výsledku. Příští rok (2013) to bude 100 let, kdy se v našem městě narodil skromný voják a vlastenec František Peltán. Jindřichohradecká jednota ČSOL br. Stanislava Berana udělá vše pro to, aby se četaři Františku Peltánovi dostalo ocenění, odpovídající jeho zásluhám v boji proti nacistickým okupantům.
V dnešní mediálně otevřené době se někdy zapomínáme dívat okolo sebe. Téměř každý zná z filmů jistě tragické osudy amerických vojáků bratrů Ryanů, nebo námořníků bratů Sullivanů. Kdo z nás však ví do byli bratři Peltánové, nebo bratři Linhartové? Vždyť žili v našem městě, nebo za okupace působili na našem okrese. Snad alespoň tento článek připomene jejich hrdinství a oběti, které přinesli za osvobození naší vlasti.
Použitá literatura a URL:
Čermák, Vilém: Muž proti okupaci – portrét štábního kapitána Václava Morávka. Nava 2007, ISBN: 978-80-7211-260-9
Čvančara, Jaroslav: Někomu život, někomu smrt 1939 – 1941. Laguna 2002, ISBN 80-86274-40-3
Čvančara, Jaroslav: Někomu život, někomu smrt 1941 – 1943. Laguna 2003, ISBN 978-80-86274-81-2
Hynek, Michal JUDr: Několik poznámek k historii odbojové skupiny ON v Cerhovicích. Minulostí Berounska 2/1999
Hynek, Michal JUDr: Muži v druhé linii. Obec Cerhovice 2000.
Jelínek, Zdeněk PhDr.: Vzpomínky na okupaci. Kolín a Kolíňané v době nacistické okupace, protinacistické rezistence a boje za národní svobodu v letech 1939-1945. Díl I a Díl II. Kolín 1986, 1987
Jelínek, Zdeněk PhDr.: Operace Silver A. Scriptorium 2010, ISBN 978-80-87271-28-5
Jedličková, Blanka: Líkařovi a Řehákovi v odboji na Bílé Hoře. SOČ 2006/2007 – gymnázium Náchod
Kettner, Petr – Jedlička, Ivan Milan: Tři kontra gestapo. Vydavatelství časopisu MNO 1967, ISBN A-23*71599
Kettner, Petr – Jedlička, Ivan Milan: Tajemství tří králů. Mht 1995, ISBN 80-85611-92-9
Koura, Petr: Podplukovník Josef Balabán, život a smrt velitele legendární odbojové skupiny „Tři králové“. Rybka Publishers 2003, ISBN 80-86182-72-X
Koutek, Jaroslav: Tichá fronta. Naše vojsko 1985
Krajina, Vladimír: Vysoká hra. Vzpomínky. EVA 1994, ISBN 80-254-5535-1
Mašínová, Zdena – Martin, Rudolf: Čtyři české osudy – tragický úděl rodiny Mašínovy. Paseka 200, ISBN 80-7185-403-4
Němeček, Jan: Mašínové, zpráva o dvou generacích. Torst 1998, ISBN 80-7215-048-0
Procházka, Jaroslav: Sestupme ke kořenům. MNV Lošany u Kolína 1947
Trnková, Bohumila - Trnka Miroslav: František Peltan, radista vysílačky VĚRA v letech 1940-42. Rodopisná revue 3/2004
Šolc, Jiří: Ďáblova past. Exact Service s.r. o. 1993, ISBN 80-901380-3-9