www.bojovnici.cz :: odbojové skupiny i jednotlivci

Milan Paumer zemřel ve čtvrtek 22. července 2010 ve Vinohradské nemocnici v Praze. Se souhlasem Milanova bratra Zdeňka, se hlavní role při organizování pohřbu ujal kameraman a režisér Martin Vadas, což byla nepochybně šťastná a správná volba. Prakticky hned od oznámení Milanova úmrtí projevovali zájem účastnit se pohřbu někteří členové vlády a předseda, resp.Swiss Replica Watches předsedkyně obou komor Parlamentu České republiky. Jednání na Úřadu vlády ČR vedl Martin Vadas a mimo jiné odtud odešel i zvací dopis premiéra vlády Petra Nečase, kterým zval bratry Ctirada a Josefa Mašínovy do Poděbrad na Milanův pohřeb. O tom, že místem pohřbu budou Poděbrady, bylo ze strany rodiny Paumerů rozhodnuto již dříve. Za účasti Milanova bratra Zdeňka a přítele Zdeňka Bydžovského z Kolína, proběhlo na Velvyslanectví USA v Praze jednání o tom, aby Milanův pohřeb byl z americké strany provázen vojenskými poctami, které náleží válečným veteránům. Jak je všeobecně známé, Milan Paumer, který část svého vojenského závazku v US Army absolvoval ve vojenské zóně 38. rovnoběžkou rozděleného Korejského poloostrova, veteránem skutečně byl. Bohužel, jednání na americké ambasádě neskončilo úplným zdarem, protože kompletní vojenské pocty se veteránům US Army poskytují pouze na americkém území. Účast vojenského přidělence velvyslanectví USA na Milanově a předání americké vlajky pozůstalým, bylo však chápáno jako samozřejmost. Do příprav k zajištění pohřbu se také vložili členové Klubu historických vozidel US Army v čele s Jiřím Cihlářem, 53. skautské středisko bratří Mašínů Atahokan vůdce Petra Maišaidra, samozřejmě kolínská pohřební služba Jeřábek a někteří členové Společnosti Václava Morávka v Kolíně. Hlavní tíha organizace však nesporně ležela na Martinovi Vadasovi.
Audemars Piguet Replica

Ve čtvrtek 29. července 2010 se před a v obřadní síni poděbradského hřbitova sešli někteří z výše uvedených organizátorů pohřbu, doplněni o zástupce města Poděbrady, paní místostarostku Ing. Jiřinu Soukupovou a vedoucí pracovníky městské a republikové policie (foto). Téměř okamžitě bylo rozhodnuto, že obřadní síň na hřbitově s kapacitou cca 80 míst k sezení, je pro potřeby Milanova pohřbu malá a po nabídce paní místostarostky Soukupové, se přítomní přesunuli do poděbradského divadla Na Kovárně, umístěného v prostorách zámku Jiřího z Poděbrad. Po krátkém jednání bylo definitivně rozhodnuto, že pohřební obřad proběhne zde, v divadle. V úterý 3. srpna 2010 se v divadle Na Kovárně konala generální zkouška pohřebního obřadu za účasti všech, kteří do toho měli co říci (foto). Kromě již výše jmenovaných se zkoušky také zúčastnil poděbradský farář Českobratrské církve evangelické, Pavel Dvořáček, protože obřad byl rozdělen na části církevní a občanskou. Na zkoušce byl bez větších problémů dohodnut a doladěn celý program. Přítomní se rozcházeli s nadějí, ale i s přesvědčením, že vše dobře dopadne. V podvečer téhož dne, tedy 3. srpna 2010, se na poděbradských výlepových plochách objevily plakáty (foto) znevažující i urážející pohřeb Milana Paumera. Autory, ortodoxní zastánce komunistického režimu, jistě netřeba zvlášť představovat. Plakáty byly vylepeny legálně, tzn., že jejich výlep byl zaplacen. V den pohřbu však poděbradský starosta Jozef Ďurčanský rozhodl a přikázal tyto hanlivé plakáty přelepit, což se také stalo.

Ve středu 4. srpna 2010 bylo již od rána rušno nejen v divadle Na Kovárně (foto), nýbrž i v prostorách celého poděbradského zámku. Venku bylo zaparkováno cca dvacet aut Klubů historických vozidel US Army, které si prohlíželo již mnoho zde přítomných lidí. Uvnitř divadla připravovali zaměstnanci pohřební služby Jeřábek i samotného divadla na obřad jeviště, kam byla posléze umístěna rakev s tělesnými ostatky Milana Paumera, kondolenční kniha a další potřebné věci (foto). Kromě katafalku s rakví, mnoha stojanů s věnci a květinami, mikrofony a Milanovou fotografií (foto), byly na pozadí jeviště umístěny vlajky České republiky a USA. Od 10 hod bylo divadlo otevřeno pro veřejnost, která tak měla možnost položit u Milanovy rakve květiny, poklonit se jeho památce a učinit zápis do kondolenční knihy. Ta byla po chvíli přenesena ven (foto), aby tak u jeviště neblokovala dlouhou frontu těch, kteří se chtěli po položení květiny u Milanovy rakve do knihy zapsat. Krátce po 11. hodině byl vnitřní prostor divadla zcela vyklizen, aby mohly být provedeny poslední přípravné práce na zahájení obřadu. Krátce před půl dvanáctou pak začali byt účastníci pohřbu vpouštěni dovnitř. Neobešlo se to bez drobných nedorozumění, protože do sálu měli přístup pouze ti, kteří se organizátorům na vstupu prokázali pozvánkou. Patnáct minut před zahájením obřadu byli na místě i všichni významní ústavní i vládní hosté. Pohřbu Milana Paumera se tak kromě cca pěti set lidí sedících a stojících jednak v sále divadla nebo na nádvoří poděbradského zámku, zúčastnili: MUDr. Přemysl Sobotka – předseda Senátu PČR (foto), Miroslava Němcová – předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR (foto), Petr Nečas – předseda Vlády ČR (foto), Karel Schwarzenberg – ministr zahraničních věcí (foto), Alexandr Vondra – ministr obrany (foto), Radek John – ministr vnitra (foto), MVDr. Jiří Liška – místopředseda Senátu PČR a další senátoři a poslanci Parlamentu ČR. Většina z těchto, řekněme VIP hostů, se ještě před vlastním obřadem sešla s členy rodiny Zdeňka Paumera (foto). Přítomni byli též vojenští přidělenci Velvyslanectví USA a Velké Británie.

Přesně ve dvanáct hodin zazněly v rámci pravidelné zkoušky nad Poděbrady a všemi městy České republiky zvuky sirén. Po skončení zkoušky sirén se v sále divadla Na Kovárně rozezněly velebné tóny úvodní části 2. věty, Larga, z Novosvětské symfonie Antonína Dvořáka a přítel a kamarád zesnulého Milana Paumera, kolínský starosta Jiří Buřič, přivedl do sálu rodinu pozůstalých. Poté se vedení úvodní církevní části obřadu ujal farář poděbradské Českobratrské církve evangelické, Pavel Dvořáček. Po skončení jeho kázání a po zaznění písně „Green Berets“, Milan Paumer sloužil v oddílech zelených baretů US Army, se řízení další části obřadu ujal již výše zmíněný kolínský starosta Jiří Buřič (foto). Jako prvního vyzval k vystoupení předsedu Senátu PČR, MUDr. Přemysla Sobotku (foto), v jehož řeči také zaznělo, že: „Mnozí Češi raději uctívají pasivní mučedníky než bojovníky. Je to totiž pohodlnější.“ Po něm se slova ujala předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR, Miroslava Němcová (foto). Mimo jiné řekla: „Přijela jsem, abych uctila památku toho, koho si vážím pro to, co v životě udělal.“ Předseda vlády ČR Petr Nečas (foto)pak ve svém vystoupení uvedl, že: „Rozhodnutí Milana Paumera vzepřít se nesvobodě a opustit život v totalitě mělo charakter hrdinského rozhodnutí v tom dobrém slova smyslu,“ s tím, že nikdo dnes nemá právo soudit, zda skupina bratří Mašínů zvolila při útěku na Západ správné prostředky. Své vystoupení pak zakončil slovy:„Jejich čin nesmí vymizet z naši paměti a až poslední boží soud Paumerův čin rozsoudí. Nám to nepřísluší. Jsem však přesvědčen o tom, že Milan Paumer před božím soudem obstojí“. Nekompromisním stanoviskem se pak prezentoval historik, podplukovník Eduard Stehlík (foto), který doslovně řekl: „Česká společnost má tendenci dělat unáhlené závěry. Skupina kolem Mašínů a Paumera byla vojensky organizovaná skupina, která využívala prostředky přiměřené tehdejší době. Jestli někdo vyhlásil občanskou válku vlastnímu národu a začal vraždit ty nejlepší z nejlepších, pak to byli komunisté. Jít proti nim se zbraní v ruce bylo oprávněné“. Poté vystoupila s velmi emotivním proslovem, který byl vzkazem bratří Ctirada a Josefa Mašínových, dcera posledně jmenovaného Sandra (foto). Bratři Mašínové na pohřeb z USA nepřijeli. Důvody, proč tak učinili, vyjádřili v dopise veřejnosti s názvem Proč nepřijedeme na pohřeb našeho přítele Milana Paumera, který začínal Josefovými slovy: „Rozloučení s Milanem je pro mě a pro Radka velice osobní věc. Necítím však potřebu pro demonstrativní akt před veřejností, která o naší rodině, Radkovi i mně osobně a našich pohnutkách a činech dodnes neví nebo ví pouze velice málo“ …… V další části obřadu předal vojenský přidělenec Velvyslanectví USA v Praze, plukovník Walter Scales, bratrovi zesnulého, Zdeňkovi Paumerovi, složenou americkou vlajku (foto). Závěrečným vystoupením, řekněme občanské části obřadu, byl proslov synovce Milana Paumera, Ctirada (foto). Ten mimo jiné i poděkoval všem přítomným za účast na tomto posledním rozloučení. Poté v sále divadla povstal známý Jan Šinágl, který začal zpívat někdejší Československou státní hymnu (foto). K jeho zpěvu se přidali všichni přítomní.

Závěrečnou částí smutečního obřadu, která se nesla v duchu evangelické bohoslužby, rodina Paumerů včetně Milana byla a je evangelického přesvědčení, vystoupil kromě faráře Dvořáčka i boskovický farář Marek Zikmund s biblickým zamyšlením a evangelijní zvěstí. Po společné modlitbě „Otče náš ……“ vpochodovali k rakvi zesnulého členové klubů historických vozidel US Army v dobových i současných uniformách. Vystřídali tak skautskou stráž a následně, za zvuků trubačem hrané melodie „Amazing grace“, vynesli rakev ze sálu (foto) a uložili jí do přistaveného pohřebního vozu. Poté zazněly čestné salvy (foto) a po požehnání obou farářů zesnulému, se před i za pohřebním vozem (foto) daly do pohybu četná auta klubů historických vozidel US Army. Velký konvoj pro Milana Paumera, jak byla kolona aut pojmenována, pak projela celými Poděbrady a doprovodila pohřební vůz až před krematorium v Nymburce. Zde se s rakví a ostatky významné postavy protikomunistického odboje v Československu, zesnulého Milana Paumera, rozloučila za zvuků klaksonů a sirén čtrnácti Jeepů a jednoho bojového vozidla Humvee.