www.bojovnici.cz :: odbojové skupiny i jednotlivci

Protože se v souvislosti s úmrtím mého kamaráda Milana Paumera a mé neúčasti na jeho pohřbu vyrojilo v českém tisku a hlavně pak na internetu netušené množství nejrůznějších spekulací, úvah a názorů, rozhodl jsem se zcela výjimečně reagovat na tuto skutečnost následujícími řádky, které jsou odpovědí na jeden z mnoha typických a těch slušně formulovaných mailů.

Milý Josefe, cením si Tvého názoru, přesto bych rad předložil k Tvé úvaze a možná i k úvaze dalších, následující ……… diskuse s Radkem, uveřejněná v českém tisku, musí být považovaná za vyjmutou, z kontextu, ze souvislosti. Pro úvod navrhuji přečtení knížky Barbary Mašínové „Gauntlet“, česky „Odkaz“, která vyšla v nakladatelství Mlada fronta. Potom se zamysli a zapamatuj si vše, co jsi přečetl! Posudek, či jakýkoliv jiný názor bez znalosti minulosti není na místě i když připouštím, že závěry se mohou lišit. Životní zkušenosti a případné strávení čtyřiceti let za komunistickými dráty budou jistě hrát svojí roli.

Když jsme odešli, bylo našim úmyslem vrátit se do svobodného a demokratického Československa. To dnes neexistuje, a to nejen díky panu Havlovi a dnešnímu prezidentovi Klausovi, ale i díky dalším politikům, kteří byli na tuto „práci“ do odpovídajících funkcí komunisty nejen dosazeni, ale také za to byli bohatě odměněni. My jsem však proti komunistům bojovali.

Co jiného se „změnilo“? Komunistická strana dále existuje i jako parlamentní strana. Právní řád je stále ten, který byl přejat od komunistů. Jak jinak by totiž mohly být rozkradené majetky uchráněny pro ty, kteří je rozkradli a nastolili novou politickou generaci. Nemůžeme přece trestat ty (nejsme jako oni), kteří spáchali zločiny proti svým spoluobčanům během uplynulých 40 let pod vládou komunistů. Vše se přeci dělo podle existujících a tehdy platných zákonů! Zbytkové tresty stále existují a byli jimi postiženi hlavně ti lidé, kteří skutečně a aktivně něco proti komunistickému režimu dělali. Ostatní jsou pouze oběti.

Vetchý pokus udělat přeci jen nějakou změnu, vyvrcholil přijetím zákona č. 198/1993 Sb., který neřeší skutečný odboj a který nechává čestné nositele zbytkových trestů v legálním limbu, Hučín, Milan Paumer, ostudně vynášen policií ze soudní síně! Další pokusy uzákonit Třetí odboj a zrušit komunistickou stranu očekávaně ztroskotaly. Češi mají demokracii, mohou volit (to však dělá také Hamas), mohou si koupit BMW a mohou jezdit na Bahamy. Demokracie však není pouze možnost koupit si BMW a cestovat. Zapomínají, že skutečná demokracie je „state of mind“ – stav mysli a že svoboda není zadarmo.

Rozloučení s Milanem je pro mne a pro Radka velice osobní věc. Necítím však potřebu pro demonstrativní akt před veřejností, která o naší rodině, Radkovi, mně osobně a našich pohnutkách a činech do dnes nic neví, nebo ví pouze velice málo. S Milanem jsem se rozloučil po prve v noci 16. října 1953 v obklíčení v lese u Waldova. On to přežil! Podruhé jsem se s ním rozloučil 22. července tohoto roku, když jsem se dozvěděl, že zemřel. O tom, kdy náš strýc Ctibor Novák, Vašek Švéda a Zbyněk Janata byli popraveni našimi bývalými spoluobčany a kdy naše matka zemřela ve vězení, jsem se dozvěděl až po letech. Na jejich pohřby jsem také přijet nemohl. Pozván jsem nebyl. Mrtvé tělo naší matky bylo odvezeno na otevřeném nákladním voze z věznice (foto), kde strávila i své poslední dny. Byla pohřbena v hromadném hrobě. Kde se nalézají ostatky našeho otce popraveného Němci, nám není známo. Oni všichni zahynuli buď rukou, nebo za přispění svých spoluobčanů, příslušníků českého národa. Nic ve zlem!

Změna je možná! Nechť je to závazkem pro ty, kteří se přijdou s Milanem rozloučit a těch, kteří se poučí z dějin. Milan rozumí!

Pepík a Radek Mašínovi
osmrtnic livno
smrtovnice