www.bojovnici.cz :: odbojové skupiny i jednotlivci


Článek




Televizní film "Operace Silver A"

ODBOJOVÁ OPERETKA PŘIPOMÍNÁ NACISTICKOU I KOMUNISTICKOU PROPAGANDU


10.05.2007 (18:30)
Dvoudílný televizní film Operace Silver A, který byl v dubnu uveden Českou televizí, zpracovává skutečný protektorátní příběh, od něhož v těchto dnech uběhlo 65 let. Tvůrci seriálu (režie Jiří Strach, scénář manželé Konášovi) se pokusili uchopit drama, které se v roce 1942 odehrávalo především na Pardubicku, kde za pomoci široké sítě odbojářů a podporovatelů operovala tříčlenná paraskupina Silver A, vyslaná z Velké Británie. Budiž v úvodu řečeno, že činnost této skupiny patří mezi nejúspěšnější speciální operace, které zpravodajský odbor MNO realizoval v průběhu druhé světové války a byla proto také častým objektem zájmu historiků a publicistů (především Z.Jelínek, O.Sládek, J.Šolc). Scénáristická dvojice Lucie a Josef Konášovi z celého složitého přediva dějů, vztahů a tragédií "vyzobla" jednu z dramatických křivek a vydestilovala do televizní podoby - přátelství i osud manželských dvojic Krupkových a Hladěnových, jejich zapojení do odboje, oblouk jejich půlročního "životního nasazení" a domnělý mimomanželský poměr Taťány Hladěnové k veliteli výsadku Alfredu Bartošovi.

To, že se musí z košaté a mnohovrstevnaté historické skutečnosti vysekat základní scénáristická dějová linka a při vlastní filmové realizaci udělat řada kompromisů, je pochopitelné. Navíc téma je stále živé (i tím, že žije řada pamětníků a svědků), naléhavé v etických otázkách a heroické v nasazení člověka proti totalitnímu sevření a v nejlepším slova smyslu české. Strachův televizní film však nejenže jde proti smyslu celého původního příběhu, ale tím nejhorším způsobem bulvarizuje a karikuje II.odboj. Směšnou povrchností, vypočítavým žonglováním s city i akcentem na erotické potřeby tvrdých hejsků, kteří "přišli z nebe". Není se tedy co divit, že jedna ze závěrečných scén - poprava podporovatelů parašutistů, vymyšleně a teatrálně zahnaných kamsi do tunelu, kde je tři ustrojené stíny postřílí - vyznívá jako parodie, jako nepovedená scénka z muzikálu „Kdyby tisíc klarinetů.“ A to i přes to, že filmu nelze upřít dílčí dobře odvedenou práci (hudba, kostýmy, lokace, některé herecké výkony i řada scén).

Pro režiséra i lehkoruké scénáristy je tak složitá látka nad jejich síly. Přesněji - tato látka vyžaduje náročnou dramaturgickou a odbornou přípravu. Nestačí znát pouze výjimečný životní osud manželů Krupkových, ale je nutné nahlédnout celou složitost roku 1942, mentalitu odbojářů i gestapa, chování parašutistů i obyčejných lidí atd. Bez vědomí, že nikdy v minulosti nehrozilo obyvatelstvu Čech a Moravy takové existenční nebezpečí jako za nacistické okupace, že hrozil zánik české kultury, jazyka i tradic, ba dokonce přímá likvidace českého národa není možné vyprávět protektorátní příběhy a nahlédnout smysl odboje. Navíc - tvůrci filmu měli k dispozici nejen množství kvalitní odborné literatury, ale rovněž dva odborné poradce. Germanistu T.Dimtera a historika PhDr. Stanislava Kokošku z Ústavu soudobých dějin AV ČR. Je proto těžko pochopitelné, že znalec odborné literatury a dobových pramenů, jakým historik Kokoška nepochybně je, anebo alespoň by měl být, se podepíše pod takové filmové zobrazení skutečných lidí a historických událostí. Nejenže se ve filmu objevuje množství nesmyslů a trapných zkomolenin (parašutisté se nikdy nepředstavovali pravým jménem; zatýkání Bartoše a následná honička probíhala naprosto jinak; Potůček byl zastřelen po štvanici, kdy usnul vyčerpáním na okraji lesa; identifikace mrtvých parašutistů takto nevypadala atd.atp.), ale ve jménu tvůrčí bohorovné nadutosti "teď vám ukážeme, jak to ve skutečnosti bylo" snímek uráží heroického ducha doby a její odvážné protagonisty. Sama scenáristka v televizním rozhovoru prohlásila na adresu odbojářek T.Hladěnové a H.Krupkové, že "v protektorátní nudě si chtěly užít" a jeden z recenzentů filmu nevědomky pojmenoval celý ten spektákl jako "operetní hru na odboj". Jako kdyby bylo Bartošovo souložení jeho jedinou starostí a ironicky křivý úsměv základním postojem ke světu. Jako kdyby byl Valčík jen bodrým kumpánem a Potůček jen zatrpklým a hysterickým telegrafistou. Jako kdyby Václav Krupka byl jen zakomplexovaným ustrašencem a Hladěna podlézavým obchodníčkem a gestapáci prvoplánově odporné kreatury. Jistě že nešlo o to vykreslit hrdiny s budovatelskou jiskrou v očích a s bojovně vystrčenou bradou hledícího k lepším zítřkům, avšak tvůrci vytváří nový, bohužel lživý a falešný obraz. Parašutisté Bartoš a Potůček vypadají ve filmu jako bezcharakterní floutci. Ovšem pokud by se parašutisté takto chovali, nezískali by si nikdy důvěru a přirozenou autoritu u desítek svých spolupracovníků na Pardubicku, nevydrželi by měsíce dlouhých stresů a nezemřeli by v boji. Dodnes žijí pamětníci těchto mužů - tvůrci filmu tak měli možnost zjistit, kým ve skutečnosti parašutisté byli. Neudělali to.A to, že se ve filmu některé postavy jmenují podle reálných postav a některé tak trochu jinak (Krupkovi - Kroupovi), ukazuje zbabělost i schizofrenii tvůrců pravdivě se s celým příběhem vypořádat. Nakonec není ani jasné, proč se seriál jmenuje Operace SILVER A, když samotné operační činnosti je v dvoudílném seriálu pramálo.

Film je pokračováním řetězu nacistické a později též komunistické propagandy. Obě měly za cíl co nejvíce zesměšnit a zkarikovat český protinacistický odboj, byť důvody těchto propagandistických útoků byly u nacistů a komunistů různé. Zatímco nacistická propaganda mluvila o „placených agentech národního vraha Beneše“ , kterým je „lhostejno kolik české krve pak bude prolito“, komunisté, jako například autor František Ťopek ve svém pamfletu o parašutistech „Údolí výstrahy“ podávali parašutisty a odbojáře jako kariéristy a loutky české exilové „buržoazie v Londýně“. Strachův film obsahuje další bulvární trik. Tím je útok na osobní čest a důstojnost tehdejších odbojářů v soukromé sféře jejich života. Banální pomluvy a vytváření obrazu o jejich přízemnosti, animálnosti, cynismu a primitivnosti je nejúčinnější metodou programově marginalizovat a bagatelizovat každého člověka, zvláště pokud je tento člověk déle než šedesát let po smrti. Televizní film se veze na populistické vlně, která se v poslední době šíří Evropou - relativizovat hrdinství, omlouvat zlo.

Ukázkou nacistické propagandy, objevující se ve Strachově filmu, je například vyčítavá reakce odbojářů vůči parašutistům po atentátu na Heydricha. Manželé Kroupovi ve filmu nepřímo obviňují parašutisty za zkázu Lidic. Ve skutečnosti naprostá většina podporovatelů parašutistů včetně manželů Krupkových - Kroupových likvidaci Heydricha schvalovala.

Domníváme se, že máme k této problematice co říci – větší část života jsme prožili s aktéry a pamětníky (mj. i s Václavem Krupkou a Hanou Krupkovou), vyčerpali terénní výzkum, měli v rukou stovky dokumentů. Víme, že bez maximální znalosti všech okolností nelze objektivně hodnotit, natož kritizovat.

Režisér J.Strach, jak prozradil v nedávném novinovém rozhovoru, rád režíruje pohádky, reklamy či dabing Disneyho animovaných filmů. Ať se jich tedy drží a neprojektuje "své" Úžasňákovy do skutečného dramatického českého příběhu, který je víc než komiksovým seriálem o milostných trápeních, mužské potenci a chuti žít. A manželé Konášovi ať dál píší své limonádové telenovelky ze současnosti.
anonymous

Miloš Doležal, rozhlasový dokumentarista
Jaroslav Čvančara, publicista a autor mj. knihy Někomu život, někomu smrt
Vojtěch Šustek, archivář

Uveřejněno se souhlasem pana Jaroslava Čvančary

 

Článek by neměl být publikován bez vědomí vydavatele eZinu
www.bojovnici.cz :: odbojové skupiny i jednotlivci