www.bojovnici.cz :: odbojové skupiny i jednotlivci


Článek




Prstýnkáři a 7. září 2009 v Kolíně a Lošanech



10.08.2009 (17:00)
V polovině července letošního roku byly bombasticky, jinak se to nedá nazvat, oslavovány 70. narozeniny jednoho z nejkonformněji vystupujících a současně veřejně známých lidí, někdejšího národního umělce a věrného služebníka socialistického režimu, Karla Gotta. Zhruba měsíc předtím byl na vyšehradském hřbitově za téměř hysterické atmosféry pohřben tentokrát „jen“ zasloužilý umělec socialistické éry, Waldemar Matuška, což bylo potvrzením pokračující degradace vyšehradského Slavína z někdejší posvátné národní půdy na tuctový hřbitov.

3. března letošního roku si jen málokdo připomněl, že právě uplynulo 65 let od narození vlastence, aktivního odpůrce komunistického režimu, písničkáře a básníka Karla Kryla, který svým životem i dílem oba prvně jmenované nedostižně převýšil. Waldemara Matušku i v tom, že ač by si stokrát více zasloužil být pohřben na vyšehradském Slavíně, sní Karel Kryl svůj věčný sen na hřbitově u kláštera sv. Markéty v Praze Břevnově. Málokdo, jistě s výjimkou rodinných příslušníků, by si také dokázal připomenout, že 8. srpna letošního roku uplyne již 105 let od narození štábního kapitána, in memoriam brigádního generála Václava Morávka a 26. srpna pak již 113 let od narození podplukovníka, in memoriam generálmajora Josefa Mašína. 5. června 2009 uplynulo také již 115 let od narození posledního ze Tří králů, podplukovníka, in memoriam generálmajora Josefa Balabána. A už opravdu jen nejbližší dnes žijící příbuzní si připomněli nebo připomenou, že v letošním roce uplyne: 25. prosince 122 let od narození Otakara Moravce, 28. listopadu 113 let od narození MUDr. Františka Dvořáka, 12. března 112 let od narození Josefa Adriana a 11. prosince 115 let od narození Františka Chlubny a že 10. června uplynulo již 66 let od chvíle, kdy byli posledně čtyři jmenovaní popravení v německých Drážďanech.

Ony rozdíly vědomostí z předchozích odstavců jsou realitou i bídou naší současnosti, jsou také výsledkem toho, jak čtyřicet let komunistického režimu dokázalo zdeformovat žebříček skutečných hodnot i toho, jak v tomto trendu prakticky hned od roku 1989 ochotně a v honbě za senzacemi pokračují prakticky všechna současná veřejná media, noviny a novináře nevyjímaje. Slova kritiky by se v tomto ohledu měla směrovat i na učitele. O čem to vlastně v dějepise učí a k čemu vedou dnešní mládež? K vlastenectví a úctě ke skutečným osobnostem naších dějin určitě ne! I proto aby byla nastavena alespoň pomyslná rovnováha, vznikaly, vznikají a jistě i v budoucnu budou v naší republice vznikat seskupení lidí podobných Společnosti Václava Morávka v Kolíně, tedy lidí, kteří poukazují na skutečné, nikoliv pomíjivé nebo fiktivní hodnoty nejen naší historie, ale mnohdy i současnosti. Zde je jeden z již zapomenutých, nesporně hrdinských, ale i tragických příběhů českých vlastenců z Kolína, Červených Peček i z jiných míst naší vlasti.

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 113 kB)Archeolog MUDr. František Dvořák v roce 1925
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 98 kB)Otakar Moravec, plukovník in memoriam
Otakara Moravce, někdejšího italského legionáře a korektora firmy J. L. Bayer v Kolíně, syna kolínského učitele a redaktora někdejších Labských proudů, Františka Moravce, zastihly neblahé události Mnichova a března 1939 ve zralém věku a plného odhodlání, bojovat proti nacistické okupaci naší vlasti. Podle textu rozsudku 1. senátu nacistického Lidového soudního dvora v Drážďanech ze dne 14. ledna 1943 Otakar Moravec: …… Brzy vytvořil v Kolíně svou vlastní tajnou organizaci, které dal za cíl, v případě jím očekávaného militaristického střetu mezi Německou říší a západními mocnostmi a německé porážky, která podle jeho názoru měla nastat, převzít moc v Protektorátu podle okolností i za použití moci na sebe a zřídit nový stát Čechů. Podařilo se mu vybudovat skupinu odporu v počtu 50 až 100 osob a jako jejího člena získat také svého přítele, spoluobžalovaného Dvořáka. Moravec nařídil všem co nejpřísnější mlčenlivost a pověřil je získáváním bývalých legionářů a jiných spolehlivých Čechů. Až do září roku 1941 se konala téměř každý večer setkání osob v malých skupinách, která sloužila za použití zahraničních rozhlasových zpráv k projednávání vojenských a politických událostí a k proškolování členů pro jejich revoluční úkoly …… Ano, bylo tomu tak, což ve svých vzpomínkách potvrzuje i dcera Otakara Moravce, Dagmar, která byla blízkou spolupracovnicí svého otce, za což později zaplatila téměř dvěma roky věznění v Kutné Hoře a v Praze. Lze mít za to, že na podzim roku 1940 se Otakar Moravec seznámil s Josefem Adrianem, od kterého se dověděl o existenci protinacistické organizace Domácí nebo též Národní odboj s ústředím v Praze (foto) (foto). Společně s ním pak podnikl několik cest do Prahy, kde se setkal s vedoucími pracovníky této organizace, Antonínem Svatošem a Františkem Rožánkem. Protože se jejich cíle shodovaly, podřídil Otakar Moravec při další schůzce s pražskými odbojáři, která se konala v lednu 1941 v kolínském muzeu místní skupinu většímu pražskému hnutí odporu. V květnu roku 1941 se konala v muzeu v Kolíně další schůzka, na které byly stanoveny směrnice k organizační evidenci okresů, měst a vesnic a byl položen důraz na maximální konspiraci činnosti celé organizace. Zde byl také Otakar Moravec ustanoven Františkem Svatošem velitelem organizace Domácí odboj ve Východních Čechách. Z této pozice se pak Otakar Moravec dostal i do styku s Františkem Chlubnou z obce Sloupno, vedoucím této ilegální organizace v Novém Bydžově. Bylo logické, že MUDr. František Dvořák z Červených Peček, významný archeolog republikového významu (foto) a také velký český vlastenec, se jako přítel Otakara Moravce zapojil do činnosti kolínské odbojové organizace. Později, po navázání kontaktů s pražským Domácím odbojem, poskytoval vhodné prostory v kolínském muzeu pro společné schůzky a jednání, kterých se aktivně účastnil a v nejednom případě doprovázel Otakara Moravce i na konspirační schůzky do Prahy.

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 45 kB)Vězeňské foto Otakara Moravce po zatčení.
Proč se lidem z protinacistické skupiny Domácí odboj říkalo také Prstýnkáři? Odpověď bude nám, lidem dneška, znít romanticky a možná i málo spiklenecky nebo konspirativně. Když na přelomu let 1939 – 1940 vznikl v Praze Domácí odboj, dal si za cíl nejen boj proti nacistickým okupantům formou drobných sabotáží, shromažďováním zbraní, tisku a šířením letáků a ilegálních tiskovin (foto) (foto), což se také samozřejmě týkalo i kolínské skupiny, nýbrž i shromažďováním finančních prostředků na podporu rodin a příbuzných zatčených nebo jinak perzekuovaných spoluobčanů. Každý nový člen Domácího odboje dostal kovový prsten s vyraženou šipkou a symbolickou desetihaléřovou minci, za což musel zaplatit stanovenou finanční částku. Členové Domácího odboje se také na setkáních vzájemně prokazovali právě oním koupeným prstenem a mincí. Tento postup, posléze zvyklost Domácího odboje, lze v obecné rovině považovat za málo profesionální a velmi pravděpodobně až nezodpovědně dobrodružný. Jeho dnešní kritika by však byla oním pověstným „generálstvím po bitvě“. Nebyly to však prsteny ani mince, které během letních měsíců roku 1941 stály za prozrazením Domácího odboje nacistickým okupantům. Byla to práce konfidenta gestapa, Antonína Nerada, bohužel jednoho z prvních členů této odbojové organizace. Tento člověk, spíše však odporný omyl přírody – Antonín Nerad byl později totiž i pomocníkem pankráckého kata Aloise Weisse – stál i za zatčením mnoha kolínských a východočeských Prstýnkářů. Vedoucí představitelé této odbojové organizace byli zatčeni v pořadí: František Chlubna 9. srpna 1941, Josef Adrian 18. srpna 1941, Otakar Moravec 2. září 1941 (foto) a MUDr. František Dvořák pak 4. září 1941. Josef Adrian se v tzv. zajišťovací vazbě gestapa dvakrát neúspěšně pokusil o spáchání sebevraždy. Otakar Moravec byl zatčen na svém pracovišti ve firmě J. L. Bayer Kolín, když se předtím odtud podařilo vynést a na jiná místa ukrýt, případně v Labi utopit nashromážděné zbraně. MUDr. František Dvořák byl před zatčením varován a stačil se ukrýt v tajné skrýši ve sklepě svého domu v Červených Pečkách. Gestapo zatklo jeho manželku Marii, ve které vidělo nejen Dvořákovou spolupracovnici, ale i předpokládalo, že ví, kde se její manžel ukrývá. Po dvoudenním pobytu ve sklepní skrýši, byl MUDr. Dvořák nucen z hladu a pro nedýchatelný vzduch tento nouzový prostor opustit a padl tak do rukou gestapa, které mezitím stačilo bydliště manželů Dvořákových zcela vyplenit.

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 161 kB)První strana rozsudku
Téměř tři desítky zatčených Prstýnkářů byly po několikaměsíčním vyslýchání a věznění v Kolíně a v Kutné Hoře převezeny do Terezína a odtud k dalším výslechům do pankrácké věznice v Praze. Po transportu do Drážďan byla skupina rozdělena na dvě části. Otakar Moravec, MUDr. František Dvořák, Josef Adrian a František Chlubna zůstali v drážďanském vězení v Georg-Bähr-Strasse, kde byli 14. ledna 1943 odsouzeni nacistickým Lidovým soudním dvorem za předsednictví JUDr. Ziegera k trestům smrti. Rozsudek byl v této věznici následně vykonán 10. června 1943. V 18,20 hod byl popravčím Reindlem popraven pod gilotinou Otakar Moravec, v 18,22 hod MUDr. František Dvořák, v 18,25 hod Josef Adrian a 18,27 hod František Chlubna (foto) (foto). Ostatní zatčení byli převezeni k německému soudu v Litoměřicích a zde v procesu, který se konal 25. března 1943 odsouzeni k různým trestům odnětí svobody …… Josef Brych 5 ½ roku, Josef Březák 5 roků, Antonín Moulík 4 ½ roku, Emanuel Jeřábek 4 roky, Karel Chochola 4 roky, Karel Mejstřík 4 roky, Karel Lisý 4 roky, František Netyk 4 roky, Arnošt Váňa 4 roky, Josef Vavák 4 roky … Dne 5. května 1947 udělil prezident republiky, Dr. Edvard Beneš, Otakaru Moravcovi, MUDr. Františku Dvořákovi, Josefu Adrianovi a Františku Chlubnovi za jejich zásluhy v boji za národní osvobození z nacistické okupace Československý válečný kříž 1939. Dne 28. října 1997 povýšil tehdejší ministr obrany ČR, Miloslav Výborný, někdejšího italského legionáře Otakara Moravce do hodnosti plukovníka in memoriam …… Budiž doplněno, že zrádce a udavač mnoha českých lidí a konfident gestapa Antonín Nerad, byl po konci 2. světové války zatčen, Mimořádným lidovým soudem v Praze odsouzen k trestu smrti a 25. dubna 1947 popraven v pankrácké věznici.

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 392 kB)Pamětní deska na rodném domě MUDr. Františka Dvořáka v Červených Pečkách
V Červených Pečkách je na zdi domu čp. 36, což je rodný dům MUDr. Františka Dvořáka (foto), umístěna deska, bohužel s chybným datem popravy jmenovaného – 6.VI.1943. Jméno tohoto národního mučedníka, jak je zde MUDr. František Dvořák, na rozdíl od špatně uvedeného data popravy správně nazván, je v této obci připomenuto i na další pamětní desce. Jména dalších popravených Josefa Adriana a Františka Chlubny bohužel upadla zcela do zapomenutí. Na zdi domu čp. 109 v ulici Politických vězňů v Kolíně, kde určitý čas před 2. světovou válkou žila rodina Otakara Moravce, je pod symbolem přísahající ruky s nápisem „Věrni zůstaneme“ deska s nápisem, který převážně obsahuje údaje z posledních let života tohoto bojovníka za svobodu naší vlasti (foto). Tuto symboliku i desku zde nechala instalovat dcera Otakara Moravce, paní Blanka Koskubová, kterou bude moci Kolín spolu s dalšími významnými hosty z řad naší politické scény, generality a důstojnického sboru Armády ČR i zastupitelských úřadů vítězných mocností 2. světové války, přivítat v pondělí 7. září 2009. Všichni přítomní pak společně vzpomenou jak na legendy Československého protinacistického odboje, Tři krále – Josefa Balabána, Josefa Mašína a Václava Morávka, nýbrž i na statečné lidi z dnes již téměř zapomenuté odbojové organizace z dob okupace naší vlasti nacistickým Německem – Domácího odboje, pro něž má historie i vžité synonymum, Prstýnkáři.

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 155 kB)Plakát k letošním pietním aktům v Kolíně a Lošanech
Sedmého září tohoto roku bude den, kdy se budou ctít nesmrtelné činy smrtelných, obyčejných lidí. I obyčejný člověk může však mít neobyčejné představy, sny a schopnosti. Sedmého září tedy uctíme památku obyčejných lidí, kteří ve jménu boje proti zlu realizovali své představy a sny, aniž by byli jakkoli odlišní od ostatních. Připomeneme si opravdové hrdiny a sundáme brýle mámení, jež nám byly a opakovaně jsou nasazovány dnešními celebritami a nechutným humbukem okolo nich. Připomeneme si, co umí a co dokázali obyčejní lidé. Nijak odlišní od nás samých. Společnost Václava Morávka spolu s městem Kolín, obcí Lošany a Armádou České republiky, si dovoluje tímto článkem oficiálně pozvat co nejširší kolínskou i mimokolínskou veřejnost na pietní akty u pamětní desky štábního kapitána, in memoriam brigádního generála Václava Morávka v Kolíně a u památníku podplukovníka, in memoriam generálmajora Josefa Mašína v Lošanech. které se uskuteční, jak je již uvedeno výše, v pondělí 7. září 2009 od 14,00 hod v Kolíně a od 16,00 hod v Lošanech. Všichni již výše oslovení se v neposlední řadě zvou také proto, že letošní pietní akty v plném rozsahu hudebně doprovodí Městská hudba Františka Kmocha, která tak vystřídá z minulých ročníků již známou Posádkovou hudbu Armády ČR z Hradce Králové.

Pořadatelé se dopředu omlouvají všem motoristům za nepříjemnosti, které jim budou způsobeny tím, že 7. září 2009 budou v časovém rozmezí od 13,40 do cca 15,15 hod zcela uzavřeny části ulic Politických vězňů (od malého kruhového objezdu k bývalému hotelu Savoy) a Kutnohorské (od křižovatky u obchodního centra Futurum k budově Úřadu práce). Dále se omlouváme i všem obyvatelům města za hluk, který pravděpodobně způsobí přelet bojových letounů z 21. základny taktického letectva v Čáslavi nad Kolínem ve 14,00 hod.

Závěrem podstatný doplněk. Náčelník Generálního štábu Armády ČR se rozhodl využít příležitosti konání pietních aktů k ocenění činnosti některých vojáků. Stane se tak před začátkem kolínského pietního aktu v obřadní síni místní radnice. Zde od 12,30 hod předá generálporučík Ing. Vlastimil Picek, nebo jim pověřený zástupce, 40 příslušníkům Aktivních záloh Armády ČR vojenské vyznamenání – Čestný odznak štábního kapitána Václava Morávka. Vyznamenaní vojáci se pak zúčastní obou pietních aktů.
Pavel Pobříslo
 

Článek by neměl být publikován bez vědomí vydavatele eZinu
www.bojovnici.cz :: odbojové skupiny i jednotlivci