www.bojovnici.cz :: odbojové skupiny i jednotlivci


Článek




Pařez zůstane pařezem a vůl volem



24.04.2009 (14:23)
Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 352 kB)Článek Petra Zídka z LN ze dne 21. dubna 2008
Nejsem častým čtenářem Lidových novin a po tom, co napsal jejich redaktor Petr Zídek, dne 22. dubna 2009, v těchto, údajně pravicových novinách článek s názvem: „Topolánek a Mašínové“, své přestávky v četbě Lidových novin určitě prodloužím. Neměl jsem tu čest potkat se s panem redaktorem osobně, hovořil jsem s ním však zhruba před rokem telefonicky. To však případ protikomunistické odbojové skupiny bratří Mašínů viděl trochu jinak, než jako v současném článku. Typicky megalomansky, v duchu většiny současných českých novinářů hlásil světu a českému národu, cože udělal za objev na Městském státním zastupitelství v Praze, když si tam mohl projít soudní spis 1 T 1/55 z ledna roku 1955, který se týkal procesu proti Ctiboru Novákovi a spol., tedy proti těm členům skupiny bratří Mašínů, kteří zůstali v republice nebo byli, jako Václav Švéda a Zbyněk Janata, zatčeni na území NDR. Pravda, přiznal v článku v tehdejších Lidových novinách ze dne 21. dubna 2008 s bombastickým názvem „Objev spisu o Mašínech“, že jsem onen spis „objevil“ já, coby „amatérský historik“ (foto). Marně jsem se mu tehdy snažil vysvětlit, že to ani z mé a už vůbec z jeho strany nebyl žádný objev, nýbrž jen to, že se mi v korespondenci s orgány Nejvyššího státního zastupitelství ČR podařilo, aby spis, o jehož existenci i místu uložení věděli všichni trochu angažovaní a tedy i amatérští historici, byl obecně zpřístupněn. Prostě Petr Zídek pustil do světa „bombu“. Budiž. Asi to patří k tvorbě novinářského jména a slávy, i když podle mě, slávy minimálně pochybné.

Po kliknutí se obrázek načte v plné velikosti do nového okna (JPG, 185 kB)Článek Petra Zídka z LN ze dne 22. dubna 2009
V článku „Topolánek a Mašínové“ se rádoby nekompromisní novinář Petr Zídek pouští do laciné kritiky odstupující vlády a hlavně pak do jejího předsedy Mirka Topolánka ve vazbě na jeho vyjádření o více méně neúspěšném boji vlády s korupcí ve státní správě na straně jedné a jako o úspěších na straně druhé, které lze charakterizovat např. vznikem Ústavu pro studium totalitních režimů a vyznamenáním bratrů Mašínů premiérskou medailí. Petr Zídek se rádoby vtipnou formulací o „ … slavném Ústavu pro studium …“ bezpečně zařadil mezi „hrdiny“, kteří téměř v komunistickém duchu „ostře, nebojácně a nekompromisně“ kritizovali a kritizují jen těžko ocenitelnou práci Pavla Žáčka a dalších lidí i pochopení většiny našich zákonodárců při vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů. Ten se Petr Zídek navíc s ubohým a asi jemu vlastním vtipem pokouší i zesměšňovat. Tento novinář také evidentně nepochopil, že udělením premiérské medaile se Mirek Topolánek pokusil nastartovat diskuzi o tom, zda bratři Mašínové a další desetitisíce, možná že statisíce našich občanů z přelomu 40. a 50. let minulého století, bojujících se zbraní v ruce byli těmi, kteří výrazněji přispěli k porážce zhovadilého komunistického režimu, než uzavřené skupinky intelektuálních elitářů ze 70. a 80. let 20. století, podepisující různé charty a deklarace. Z článku Petra Zídka je alespoň jasné, na čí straně stojí on a na které Mirek Topolánek, Ústav pro studium totalitních režimů a když dovolí, i já.

Petr Zídek má také zato, že Ústav pro studium totalitních režimů je vlastně geniální prostředek vlády, jak odvádět pozornost občanů od současnosti a též si myslí, že by skoro bylo načase přijít s nějakou novou „kauzou Kundera“. Zpochybňuje-li tím však Petr Zídek někdejší Kunderovo udání, pak musí logicky a stejným způsobem zpochybnit i vše ostatní, co se v 50. letech odehrálo. Tak by mělo učinit i velké množství ostatních lidí, kteří se postavili za Kunderu proti Ústavu a Pavlu Žáčkovi. K tomu však Petr Zídek ani ono množství Kunderových zastánců zatím nenašlo odvahu. Škoda, alespoň by bylo zcela jasné, kdo je kdo. Kritizovaný Ústav pro studium totalitních režimů vznikl hlavně proto, aby nám všem ukázal pravý stav věcí i pravou tvář jak nacismu, tak komunismu a aby věci a skutky pojmenoval pravými jmény. Tedy, když byl někdo udavačem v 50. letech minulého století, zůstává udavačem i nadále, byť by se jmenoval Milan Kundera. Stejně tak, jako pařez zůstane pařezem a vůl volem.
Pavel Pobříslo
 

Článek by neměl být publikován bez vědomí vydavatele eZinu
www.bojovnici.cz :: odbojové skupiny i jednotlivci