V době před vánočními svátky roku 2018 se na pultech knihkupců objevila publikace ve tvaru komiksu s názvem „Zatím dobrý“ od autorů, spisovatele Jana Nováka a kreslíře Jaromíra Švejdíka, alias Jaromíra 99. Kniha, kterou vydalo pražské nakladatelství Argo / Paseka, je překreslením stejnojmenného a velmi úspěšného „pravdivého románu“ Jana (Honzy) Nováka z roku 2005 do současně populárního komiksového tvaru. Novákova kniha se zabývá historií rodiny podplukovníka Josefa Mašína, generálmajora in memoriam s velkým důrazem na protikomunistický odboj jeho synů Ctirada a Josefa a jejich následným únikem (útěkem) přes území někdejší NDR do Západního Berlína. Cílem tohoto krátkého článku není kritika vydaného komiksu, ale upozornění na některé nepřesnosti v publikaci uvedené. Ty méně podstatné, jako je např. spuštění se dvojice Morávek Peltán z 3. místo ze 4. nadzemního okna zadního traktu domu Pod Terebkou č. 19, či absence postavy Egona Plecha v dramatickém poděbradském příběhu z října roku 1951, přecházím.
Moje první a menší připomínka se týká závěru knihy, která překvapivě nemá číslované stránky, tedy alespoň ta, kterou jsem si koupil. Zde je vedle dalších významných postav děje opravdové historie i Novákovy knihy nakreslen vcelku věrný portrét Václava Švédy se stručným popisem jeho krátkého života, který by vydal na několik románů. „Vašek,“ tak, jak ho ještě i dnes jmenuje Josef Mašín, byl popraven 2. května 1955, tedy několik dnů po svých 34. narozeninách. Krátký text popisu jeho života pod kresleným portrétem, začíná slovy: …… VÁCLAV ŠVÉDA …… Pocházel z vesnice Lošany na kolínsku jako generál Josef Mašín, kterého obdivoval …… Není to pravda! Václav Švéda se narodil 26. dubna 1921 v moravské obci Pivín v tehdejším okrese Kojetín, jako nejstarší z bratrského tria rodičů Františka a Hedviky Švédových. Jeho bratři se jmenovali Zdeněk a Vratislav. Václav Švéda se spolu s bratrem Zdeňkem a bratrancem Jaroslavem stali v prvé polovině 30. let minulého století studenty kolínského gymnázia. K sobě do Kolína si je, ty tři kluky, vzala na studia jejich poměrně zámožná teta Marie Hladíková. Ve zdejším Sokole se Václav Švéda seznámil s Ludmilou Kasparidesovou, kterou si po konci 2. světové války, kterou téměř celou strávil v nacistickém vězení v Brandenburgu, vzal za manželku. V té době, ještě před rokem 1948, Ludmila Švédová zdědila jeden z lošanských statků. Zde pak spolu s manželem hospodařili až do doby, než je komunistická moc jako kulaky z Lošan v roce 1952 vyhnala. Další osudy manželů Václava a Ludmily Švédových, to je téma na další historický román. Václav Švéda je tedy rodákem z moravského Pivína a nikoli z Lošan u Kolína, které naopak jsou opravdu rodištěm podplukovníka Josefa Mašína, generálmajora in memoriam!! A aby nebylo dalších omylů. Synové generála Mašína, Ctirad a Josef se narodili v Olomouci, respektive v Praze, tedy v místech, kde v té době podplukovník Mašín sloužil jako voják. Stejně jako Václava Švédy, není tedy obec Lošany na kolínsku rodištěm ani bratrů Ctirada a Josefa Mašínových.
Vážené dámy, vážení pánové! Nacházíme se před domem č. 1238/19 v Čiklově ulici, která se v době nacistické okupace jmenovala Pod Terebkou, jak o tom mimo jiné svědčí policejní přihláška Františka Peltána ze dne 27. března 1941 (zde). Proč tedy dnes Čiklova? Alois Václav Čikl, rodák ze Slavětína u Litovle, mimo jiné spravoval od roku 1938 středisko České náboženské obce pravoslavné v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze a se svojí rodinou, manželkou a dvěma dcerami, bydlel v ulici Pod Terebkou č. 17. Po atentátu na Reinharda Heydricha se významně podílel na podpoře sedmi parašutistů, ukrývajících se v kryptě již zmíněného chrámu sv. Cyrila a Metoděje. Po prozrazení podzemního úkrytu a hrdinském boji replika klockor našich vojáků s nacistickou přesilou, byl otec Čikl 18. června 1942 zatčen gestapem. Dne 3. září stejného roku byl, spolu s dalšími duchovními pravoslavné církve, odsouzen nacistickým soudem k trestu smrti a následující den, v pátek 4. září 1942, zastřelen na kobyliské střelnici. Alois Václav Čikl je hrdinnou postavou našeho odporu a boje proti nacistické hrůzovládě a ulice Pod Terebkou, kde se svojí rodinou bydlel, byla tak po něm v poválečném období právem pojmenována …… To jsou slova z úvodu moderování slavnostního odhalení pamětní desky podplukovníka Josefa Mašína, generálmajora in memoriam na výše zmiňovaném domě v pražských Nuslích ze dne 15. května 2017 (zde) (zde). Zde totiž, 13. května 1941, svedl podplukovník Josef Mašín svůj poslední boj s gestapáckou přesilou, zde padl do nacistického zajetí, které skončilo jeho popravou dne 30. června 1942.
V komiksu „Zatím dobrý,“ je na cca 40. – 45. straně nakreslen obrázek, kde dělník na štaflích přidělává na zeď domu tabulku s názvem ulice Čiklova poté, co odsud sejmul tabulku s názvem Mašínova. Přihlížející dáma na dělníka zřejmě rozčíleně volá, citace: „Že s Váma hamba netříská vo futrál. Kdo to byl ten Čikl?! Mašín byl hrdina! To byl jeden za Tří králů! Ale vo žádným Čiklovi já v životě neslyšela! To byl asi zas ňákej soudruh geroj, co zařval za šmelinu, že jó!“ (zde) …… Ten obrázek by potřeboval alespoň nějaké vysvětlení. Nepředpokládám totiž, že by autoři komiksu nevěděli, kdo to Václav Čikl byl. Nicméně, kdo ví? Téměř určitě však mohu, a to s úspěchem předpokládat, že to bohužel asi nebude vědět většina dnešní mladé generace, pro kterou je komiksový žánr přednostně určen. V podobě v jaké je obrázek prezentován v komiksové knize, je jednak pokřivením historie a k postavě Václava Čikla a jeho hrdinství je hrubě urážlivý!! Tyto řádky jsou tedy také pokusem o omluvu skutečnému borci a hrdinovi, kterým Václav Čikl bezesporu byl! Samozřejmě, tehdejší ulice Pod Terebkou se mohla jmenovat po Josefu Mašínovi, není však nic proti ničemu, že se jmenuje Čiklova.
S názvy ulic v této části pražských Nuslí je to poněkud zapeklité. Dnešní Čiklova ulice se ve svém slepém (bezvýchozím, podle textu v knize Jaroslava Vozky „Hrdinové domácího odboje“ Nakladatelství Práce 1946) apendixu z ulice Petra Rezka jmenovala Pod Terebkou, viz výše. Po podplukovníku Josefu Mašínovi se jmenovala dnešní, v předchozí větě již zmíněná ulice Petra Rezka. Kdy ale byla přejmenována na Rezkovu, není jisté. Pravděpodobně se tak stalo po roce 1948, spolu s přejmenováním ulice Pod Terebkou. A aby to nebylo tak jednoduché, dodnes se Pod Terebkou jmenuje půl oválná ulice, sousedící s ulicí Čiklovou, ústící do ulice Petra Rezka. Mimochodem a závěrem. Petr, také Petřík Rezek, je historická postava z husitských dob, dnes by se řeklo, blízký kolega Jana Želivského, spolu s kterým zemřel rukou kata 9. března 1422 v Praze.